Zpět do menu Hledat Česká asociace streetwork
Zavřít

Nebylo nic nalezeno.

Streetwork v médiích

Ilustrační foto
31. 10. 2017

Prázdniny neznamenají pro všechny děti odjezd za babičkou nebo na tábor, spousta teenagerů zůstává ve městě a musí si zábavu obstarat sama. Kromě návštěv parků a nákupních center ji mohou hledat i v experimentování s alkoholem a drogami a balancování na hraně zákona. Právě proto je léto hlavní pracovní sezónou terénních sociálních pracovníků.

„Rizika jsou během letních měsíců větší. Děti mají více volného času, poflakují se a jsou náchylnější k experimentům. Proto streetworkeři rozhodně v létě nemají ,okurkovou sezonu’,” uvádí Lucie Nemešová z České asociace streetwork. Ta v Česku zastřešuje terénní a nízkoprahové programy. „Česká veřejnost si ještě stále zaměňuje streetwork s výměnou použitých injekčních jehel za nové. Stejně jako v zahraničí i u nás ale terénní sociální pracovník obsáhne celou řadu cílových skupin - od uživatelů drog a osob poskytující sexuální služby přes lidi bez přístřeší po ohrožené děti a mládež,” vysvětluje ředitelka asociace Martina Zikmundová. „Mladí lidé mají přirozenou tendenci zahrávat si s nebezpečnými věcmi, pohybovat se takzvaně na hraně - ať už zdraví nebo zákona,” dodává s tím, že úkolem streetworkera je problémy u dětí včas zachytit a redukovat tak množství pomyslných pádů. Proto asociace spustila kampaň Na ulici se pracuje!, pomocí které chce ukázat rozsah své práce. „Naším záměrem bylo trochu provokativně ukázat na to, že ulice není jen místo, kde se odehrávají různé problémové jevy, ale že je také místem, kde se aktivně pracuje. Zaměřujeme se především na práci s dětmi, protože o té se v souvislosti se streetworkem příliš často nemluví,” uvádí Jan Havlíček, jehož tým kampaň připravil.

Co všechno obnáší práce streetworkera, jakým mýtům musí lidé pracující na ulici čelit a proč streetworkerů ubývá? Poslechněte si rozhovor na Radiu Wave v rámci pořadu Diagnóza F s ředitelkou České asociace streetwork Martinou Zikmundovou.

Denně nachodí deset kilometrů. V parcích, kolem supermarketů, u dopravních křižovatek. Tam všude hledá děti a mladé lidi, aby jim pomohla s problémy ve škole, s konflikty v partě nebo třeba se zaměstnáním. A poslouchá jejich sny i přání. Tak vypadá práce streetworkerky, sociální pracovnice v terénu Zuzany Šťastné z organizace Ratolest Brno.

Dětem pomáhají s problémy ve škole i v rodině, bezdomovcům při hledání přístřeší a třeba narkomanům se zvládáním závislosti. Řeč je o takzvaných streetworkerech neboli terénních pracovnících. Nástupní plat se u vysokoškoláků pohybuje v průměru kolem 17 500 tisíc hrubého. Noví lidé se kvůli tomu hledají těžko. Tyto programy přitom pomáhají snižovat třeba kriminalitu. Jak práce streetworkerů vypadá? O tom hovoří v reportáži Tomáš Rezek z pražského mobilního nízkoprahového klubu, autobusu Uličník a ředitelka České asociace streetwork, Martina Zikmundová.

Práce v terénu je důležitá proto, že předchází mnoha negativním jevům, které pak společnost stojí obrovské prostředky. Své zkušenosti z praxe streetworkera sdíleli Tomáš Rezek z pražského nízkoprahového autobusu Uličník a Zuzana Šťastná z Ratolesti Brno.

Berlínský streetworker Stefan Schützler o práci s radikální mládeží na iPrima.cz: "Pokud jsme měli úspěch, tak to vždy bylo tak, že se tomu člověku podařilo dodělat si školu, najít si práci, bydlení a partnera. Je to v podstatě řada malých kroků v osobním životě, které vedly ke zlepšení situace."

Česká asociace streetwork, zastřešující terénní a nízkoprahové programy, spouští v červnu celorepublikovou kampaň s názvem „Na ulici se pracuje!“. Na plakátech ve veřejném prostoru označených heslem „riziko pádu” ukazuje situace, se kterými se sociální terénní pracovníci setkávají nejčastěji u dnešní mládeže. Zároveň chce vyvrátit mýty o jejich práci jako takové.

Ivana Štefková z Neposedy a Jan Vališ ze Salesiánského střediska mládeže Praha, Klubu Vrtule vystoupili ve Snídani s Novou aby představili veřejnosti práci streetworkera.

Špinavá ulice, rozkopané lavičky, žádné místo na scházení nebo hraní, žádná posilka, hřiště... každého štve spoustu věcí, ale Ty máš teď možnost to změnit a my Ti to zaplatíme. Těmito slovy láká Česká asociace streetwork prostřednistvím webového portálu jdidoklubu.cz mladé lidi, aby dali najevo, co je štve. ČAS pdpořila celkovou částkou 100 000 Kč šest projektů mladých lidí, kteří ve svém okolí chtěli něco změnit k lepšímu. Projekt Co Tě sejří? představili v České televizi Jiří Kocourek, koordinátor projektu Co Tě sejří?, Karolína Brabcová za nízkoprahový klub a terénní program Autobus a Filip Jaroš, autor vítězného projektu. 

V Praze fungují dva Restart Shopy a už podle názvu je jasné, že v obchodě našli práci lidé, kteří potřebují začít znovu, jinak, s něčí podporou. Pracovníci Restart Shopu získávají praxi, učí se pracovním návykům a ověřují si své schopnosti. Navíc v obchodě najdete samé darované věci, takže se tu i recykluje. Sociální projekty se vyplatí i státu, preventivní služby jsou podle Martiny Zikmundové, ředitelky České asociace streetwork, velkou investicí do budoucích rozpočtů. 

Prostor, kam si můžou děti a mladí lidé přijít popovídat, udělat úkoly nebo se jen tak "zašít před světem". To, a ještě mnohem víc, v sobě kloubí mobilní Klub Uličník pro děti a mládež, který provozuje Diakonie Západ ve spolupráci s Českou asociací streetwork, která poskytuje metodickou podporu. Od pondělí do čtvrtka tak vyjíždí speciálně upravené auto do několika míst v Plzeňském kraji. 

Nejzápadnější obec v Čechách pohledem dětí a sociálních pracovníků pojízdné klubovny Klubík. Dokument vznikl v rámci cyklu Náš venkov. Režie T. Kratochvíl. (25 min.)

Odpovědět na otázky, kdo jsou lidé, kteří žijí na ulici a jak se jim tam žije, jednoduše nelze. Mimo jiné i proto, že je tato skupina lidí velmi rozmanitá. Zahrnuje děti, mládež, uživatele drog, sexuální pracovnice, zadlužené a sociálně vyloučené obyvatele, lidi bez přístřeší, migranty a mnoho dalších. Rozhovor s Martinou Zikmundovou, ředitelkou České asociace streetwork, na Rádiu wave o terénní práci a streetworkerech, kteří s ohroženými lidmi na ulici pracují a poskytují jim sociální služby, doslova v první linii.