Nebylo nic nalezeno.

Foto: ČAS

Kde se vzal výcvik Kontaktní práce?

aneb malý exkurz historií mapující a objasňující vznik výcviku Kontaktní práce, který ČAS opět otevírá.

publikováno 15. 8. 2011, Praha

Součástí vize Česká asociace streetwork od jejího založení bylo vytvoření dlouhodobého výcviku pro kontaktní pracovníky. Důvodů bylo několik:

  • Specifika nízkoprahově orientované práce, promítající se do vztahů s klientem.
  • Cena a délka sebezkušenostních terapeutických výcviků (např. typu SUR), který je typicky 3–5 let a v řádu 10–20.000 Kč ročně).
  • Oborové identity, kdy vzdělávání formou „výcviku“ identitu umožňuje předávat a sdílet a zároveň ji umožňuje hledat a vytvářet.

Milníků na cestě k vytvoření oborového výcviku najdeme docela dost. Jeden ze zdrojů je určitě vzdělávání tehdy „terénních sociálních asistentů“ v Německu, které probíhalo v období 1996–2001. Kolegové při předávání dovedností nabídli pestrou škálu přístupů, výcvikových technik a ochutnávek nástrojů práce s klientem. Garantem vzdělávání a průvodcem na německé straně tehdy byla Saská akademie se sídlem v Chemnitz.

Linie oborového výcviku se začíná „zaostřovat“ v rámci kurzu „Supervize pro zkušené streetworkery“, který proběhl v letech 1999–2001. Ten koncipoval Petr Klíma společně s Alenou Vosáhlovou. Pro potřeby terénních pracovníků zde byla nabídnuta řada nástrojů a technik, z nichž mnoho vycházelo z Gestalt terapie. Finančně výcvik podpořila belgická nadace Krále Badouina, a to společně s Nadací VIA. Organizační část domlouval předseda ČAS Jan Čechlovský.

V roce 2003 vzniká pravidelná linka oborových kurzů pro kontaktní pracovníky. První roky jsou spojeny s podporou NROS pod názvem „Vzdělávací program Gabriel“. Při koncipování vzdělávání přichází Petr Klíma s návrhem koncipování bloků, které získaly název „Já v poli“ a „Já v interakci“. Témata na kurzech lektoruje Petr Klíma společně s Vladimírem Bodlákem a Alena Vosáhlová s Michalem Zahradníkem. Postupně lektorování a s ním i rozvoj témat přebírá Michal Zahradník s občasnou asistencí Petra Klímy (např. kurz v Novém Jáchymově). Michal následně témata lektoruje v kurzech ČAS sám. Vzhledem k náročnosti těchto témat se zvažuje úplné vypuštění témat z kurzů, nebo naopak jejich rozšíření a lektorování v týmu“. Došlo na druhou variantu a tak se Michalovým parťákem stává Eva Kinclová - Vernerová. V této době přichází posun ČAS (díky tahu na bránu a vytrvalosti tehdejšího předsedy Jindry Racka) do fáze profesionalizace, s využitím evropských peněz za klíčového partnerství s NVF CEKAS. Michal sepisuje texty „Já v poli“ a „Já v kontaktu“ do červenočerné publikace Kontaktní práce. Postupně se zvyšuje objem hodin věnovaných „KONTAKTU“ v kurzu „Základy nízkoprahových služeb“ natolik, že se stále častěji objevuje myšlenka osamostatnění výcviku. Nicméně zde je řada obav: „Naplní se to? Zaplatí se to? Máme na to?“

Nakonec se Michal s Evou a neformálním facilitátorem Alešem Herzogem rozhodují k vyhlášení prvního výcviku sice pod hlavičkou ČAS, ale na vlastní pěst. Tedy bez grantové podpory, bez jistoty zaplacení za práci, s tím, že jde hlavně o to, aby se „to vyzkoušelo“. Téma KONTAKTU mizí z kurzu Základy nízkoprahových služeb a vydává se na sólovou dráhu. První běh výcviku se nakonec naplnil, měl 150 hodin a probíhal od října 2009 ve Fokusu v Mnichově Hradišti. Samozřejmě jej lektorovali Michal s Evou, jako jejich supervizor se podílel Petr Klíma. Druhé opakování výcviku probíhá na Jůnově statku a pro změnu je plně hrazeno z evropských peněz. To se úplně neosvědčuje, přece jen vyšší míra motivace účastníků (daná i finanční spoluúčastí) je žádoucí. Nicméně délka výcviku se rozšiřuje na 230 hodin. Třetí běh výcviku se opět vrací do Mnichova Hradiště. Petr Klíma umírá, a tak garantství práce lektorů výcviku přebírá PaedDr. Danuše Struková.

Závěrem lze říci, že otevřením a realizací výcviku Kontaktní práce se posouvá dál identita oboru nízkoprahových sociálních služeb. Pracovníci mají šanci získat jak nástroje ke kontaktní práci, tak k osobnímu růstu.

Autor: Aleš Herzog

Tagy

Přílohy