Měnící se role pracovníka i NZDM

V průběhu kontaktu s klientem měníme přístupy, postupy a strategie naší práce. Také se mění naše role. Je dobré, být si toho vědom a uplatňovat vše tam, kde se to patří. V průběhu služby bychom měli umět poznat, jaký postup je vhodný a uplatňovat každodenně všechny typy přístupů (v závislosti na klientech, kde se nacházejí).

Osobně rozděluji 4 typy přístupů, které využívám:

1. Ochrana a selekce - preventista

Na začátku klienty plošně preventivně zasahujeme a selektujeme na ty, kteří problém mají nebo brzy mohou mít a na ty, kteří kolem nás jenom projdou. Mapujeme místní podmínky, kde se potencionální klienti scházejí, oslovujeme je s nabídkou, nebo je rovnou jako celek (plošné informování tříd, part v parku atd.) preventivně školíme (např. jak pít bezpečně alkohol). Často se jedná o společenskou zakázku. V klubu je zase seznamujeme s pravidly kontaktu (časy, možnosti, omezení).

2. Zaměřování - vychovatel, pedagog

Společně s klientem hledáme rizikové oblasti. Poukazujeme v různých situacích, rozhovorech na potencionální ohrožení a s klientem se snažíme dohodnout, zda na tématu problému budeme společně pracovat.

3. Podpora a asistence - sociální pracovník

Víme, kde se nachází problém a snažíme se klientovi pomoci v konkrétní oblasti. Shodneme se např. na tom že jeho sexuální život není zas tak bezpečný, a že by bylo fajn se něco přiučit (klient dostává informace o bezpečném sexu a obdrží i samotný kondom).

4. Doprovázení - partner

Jsme rovnocenní partneři a klient je úspěšně odeslán do společnosti, kdy je schopný řešit svoje problémy samostatně, případně zná strategie, jak cíle dosáhnout (úřad, apod.). Společně se bavíme, jak se mu daří uplatňovat určité strategie, revidujeme je společně a nakonec spolupráci ukončujeme. Psychologii je třeba užívat ve všech 4 bodech, ostatně jako v každém profesním kontaktu.

Na začátku naše klienty zasahujeme jako masu, která se v průběhu kontaktů vyselektuje k cílené prevenci na potřebné téma. V případě, kdy to klientovi nestačí, pokračuje se dalšími intervencemi, až nakonec dospějeme k ukončování, kdy dospívající odchází do „dospělého života“. Na začátku je stud a podřízenost a nakonec rovnocenná spolupráce. Ze začátku se chová klient jako nejistý návštěvník, v případě kdy akceptuje vztažnost a přijme výzvy pracovníka, dochází k navazování důvěry, která se v průběhu času posiluje, až vyústí v partnerský vztah a ve spolupráci. Tento průběh je totožný (kopíruje se) jak v běžném životě (přirozený průběh), tak v průběhu navštěvování zařízení. My bychom měli klienty vést postupně k osamostatňování, pomáhat klientovi “dorůst“ do všech fází vývoje osobnosti.

1. když se neznáme tak se poznáme

2. jsme odborníci

3. pomáháme

4. pokecáme

Každým přístupem klienta vmanipulováváme do určité role, musíme mít tedy jasno, ve které fázi se klient nachází a co potřebuje. Když si budeme vědomi svých cílů v konkrétním kontaktu s konkrétním klientem, budeme se my i klient cítit ve vztahu jistější a bezpečnější.

Čerpám z kurzů a supervizí PaeDr. Václava Schmidta, téma různé přístupy k tomu, co je pomoc a jaká je role pomáhajícího.

Hořava Robert

PVC klub