Nebylo nic nalezeno.

Rozhovor byl vpoho... (A. Onucová, G. Jirků a I. Kaškelyte)

Zeptali jsme se Anny Onucové (AO) a Gabriely Jirků (GJ) koordinátorek programů VPOHO a Make a Connection Nadace rozvoje občanské společnosti (NROS) a Inge Kaškelyte (IK) ředitelky Nadace Vodafone ČR proč a jak jejich organizace podporují nízkoprahová zařízení pro děti a mládež.

AO: NROS podporuje nízkoprahové kluby vlastně už od jejich počátku v ČR. Dalo by se říci, že byla jako kmotra při jejich narození. Prostřednictvím programu Gabriel, který byl financován německou nadací Roberta Bosche, totiž podpořila v znik standardů činnosti NZDM, na jejichž základě pak byly realizovány Rozvojové audity v 18ti NZDM. Definitivní text standardů pak dopracovala právě Česká asociace streetwork (ČAS). Další významná podpora NZDM plyne z NROS prostřednictvím sbírkového projektu Pomozte dětem!. Za 8 let trvání sbírky byly podpořeny stovky projektů neziskových organizací poskytujících přímou pomoc ohroženým a znevýhodněným dětem a mládeži, mezi nimi i desítky nízkoprahových klubů.

GJ: V neposlední řadě je to samozřejmě také program VPOHO, který NROS realizuje jako partner Nadace Vodafone ČR a díky kterému bude do konce roku 2006 přiděleno na různé aktivity a rozvoj NZDM a ČAS více než 5 milionů Kč. Program podporuje jak konkrétní činnost klubů, tak také osvětu a informovanost veřejnosti o tom, co to vlastně NZDM jsou a proč existují.

 IK: Nadace Vodafone iniciovala vznik grantového programu VPOHO, který je určen právě pro nízkoprahová zařízení. Zvolili jsme strategický a komplexní přístup. Na straně jedné podporujeme provoz a nadstavbové aktivity jednotlivých klubů po celé ČR formou grantů. Na straně druhé rovněž investujeme do podpůrných iniciativ, jako je např. rozvoj odborné sítě těchto zařízení pod hlavičkou ČAS, vytvoření informačního portálu www.streetwork.cz, či sponzorství v těchto dnech vrcholící první osvětové kampaně na podporu nízkoprahových zařízení. Jenom v roce 2006 investujeme do této oblasti více než 8 milionů korun. Vybrali jsme si tuto oblast především proto, že se jedná o novou metodu práce s mládeží, která je založená na principu prevence a staví mladé lidi do aktivní role při rozhodování o způsobu trávení volného času.

Jaká jste byla jako teenager?

AO: Teenager jsem byla asi docela „normální“. Hodně mne bavila muzika – hrála jsem na klavír, kytaru a flétnu, poslouchala a zpívala jsem, co se dalo; svého času jsem byla zapřisáhlý fanoušek skupiny Oceán a Depeche Mode. Vůbec jsem nechápala, proč se mám učit matematiku, fyziku nebo květní vzorce v biologii. Nejlépe jsem se cítila s partou svých kamarádů a spolužáků někde v klubu nebo hospůdce a neuměla jsem si představit, že to někdy bude jinak.

GJ: Tichá voda, co břehy mlela. Nebyla jsem žádná vůdčí osobnost, ale už v sekundě mě třídní nazval opozicí…

IK: Naivní a zvídavá.

Jakou největší botu jste v té době udělala?

AO: V přeneseném smyslu, kdy botu chápu jako problém nebo průšvih, si – ať dělám, co dělám - nemůžu vybavit žádnou opravdu pořádnou a velkou. Byly to spíš takové mini-botičky. Nicméně, pokud mluvíme o botách, mám ještě v čerstvé paměti, ty, které jsem nosila, když mi bylo 16-17 let. Byly to takové ty klasické „bagry“ – černé pracovní boty koupené v obchodě „Pracovní obuv“. Byla jsem na ně nesmírně pyšná a téměř jsem je odmítala zout.

GJ: Na žádnou velkou botu si nevzpomínám…myslím, že se mi naštěstí žádná nepovedla a doufám, že ani ke stáru nepovede!

IK: Manuální práce není mou silnou stránkou.

Zašla byste do nízkoprahového klubu právě ve věku teenagera?

AO: To je těžká otázka, protože v době mých nácti moc nízkoprahových klubů nebylo… Ale když vidím jak vypadá a funguje většina klubů, které znám, umím si představit, že kdyby tehdy takový nějaký u naší školy byl, určitě bych do něj zašla – minimálně na kafe s kámoškou, jen tak posedět s ostatníma u dobré muziky nebo třeba mít kde a s kým založit kapelu… Takové místo by se bylo určitě „šiklo“.

GJ: Určitě! A nejen proto, že jsem na gymnasium dojížděla z vesnice do města a tam jsem pak při čekání na autobus trávila hodiny zevlováním po městě a vyžíráním rodin kamarádů.

IK: Určitě! Vyrůstala jsem na okraji města, kde mimo zahradu a ulici nebylo moc jiných příležitostí pro trávení volného času.

Co připravujete pro nízkoprahová zařízení do budoucna?

AO: Pokud jde o konkrétní a blízkou budoucnost, budou v rámci programu VPOHO do konce tohoto roku podpořeny projekty dalších nízkoprahových klubů – konkrétně těch, které usilují o udělení auditu kvality u ČAS. Zároveň bude již akreditovaným NZDM udělena jednorázová podpora na zkvalitnění jejich internetového připojení, protože cílem programu VPOHO je spolupráce a komunikace mezi kluby a byl pro ně také vytvořen internetový portál www.streetwork.cz. V neposlední řadě se jako partneři podílíme na realizaci koncertního Turné pro Nízkoprahy a výtěžek koncertů by měl být opět použit na podporu klubů v regionech. I v dlouhodobém horizontu zůstávají NZDM samozřejmě v centru zájmu NROS – jde o velmi důležitou službu zaměřenou na mladé lidi, kteří jsou jednou z klíčových cílových skupin naší nadace.

GJ: Ať to bude již zmíněná sbírka Pomozte dětem! anebo jiný program, nízkoprahové kluby rozhodně mohou s podporou NROS počítat.

IK: Především další možnosti ucházet se o podporu v rámci programu VPOHO. A věřím, že i šance zapojit se do nových kreativních iniciativ, které vzniknou ve spolupráci s našimi neziskovými partnery ČAS a NROS.

Děkuji za odpovědi a pohodový rozhovor. Jiří Kocourek, kancelář ČAS