Jak klienti NZDM zvládají zátěž?
Adolescenti se v každodenním životě vypořádávají s řadou starostí a problémů. Ve své praxi v NZDM jsem se začala zaměřovat na způsoby, jakými se klienti NZDM vyrovnávají se zátěží.
Nízkoprahová zařízení pro děti a mládež (NZDM) jsou relativně nové služby. První takto koncipovaná zařízení vznikla v druhé polovině devadesátých let, sociálními službami dle zákona se stala teprve v roce 2007 (Čechlovský & Racek, 2007). Ve své praxi v NZDM jsem se začala zaměřovat na způsoby, jakými se klienti vyrovnávají se zátěží. V této oblasti spatřuji možný klíč k vymezení cílové skupiny i k nastavení cílených intervencí.
Adolescenti
se v každodenním životě vypořádávají s řadou starostí a problémů. Stres z
jejich prožívání působí negativně na duševní pohodu. Podle výzkumů z počátku
80. let více než 80% dospívajících úspěšně zvládalo obtíže spojené s plněním
vývojových úkolů (Olbrich, 1990). Většina dospívajících klientů nízkoprahových
zařízení pro děti a mládež (NZDM) prožívá konfliktní situace se svými
nejbližšími a považuje své problémy za obtížně řešitelné či neřešitelné (NIDM,
2010). Ve svém předvýzkumu jsem ověřovala předpoklad, že klienti NZDM používají
pasivní reakce zvládání obtíží a právě tato skutečnost z nich může činit
klienty sociálních služeb (Štefková, 2012). Výběrový soubor tvořilo 43 klientů
z 6 různých pražských zařízení. Data byla získána prostřednictvím dotazníkového
šetření za použití psychodiagnostických metod (RSES, SURPS a CTK). Nejčastěji
používanou copingovou strategií klientů NZDM byl odklon a vyhýbání se, tedy
pasivní reakce. Komplexní aktivní řešení, které představuje cosi jako „zvládání
obecně“, bylo strategií nejméně používanou.
Většina dospívajících se úspěšně vyrovnává se somatickými, sociálními, kognitivnímia emocionálními požadavky tohoto období. Jen zřídka dostávají sociální podporu od dospělých a zřídka o ni žádají. Přibližně 80% všech dospívajících se ukazuje být pozoruhodně kompetentními. Dospívající řeší většinu vývojových úkolů produktivně, například tak, že rozvíjejí nové formy adaptivního chování (Seiffge-Krenke, 1986). Každodenní obtíže ve vztahu k přátelům a rodičům mohou vést k depresi, potíže ve vztahu k rodičům k rizikovému chování (Sim, 2000).
Nízkoprahová zařízení pro děti a mládež jsou služby sociální prevence zaměřující se na děti a mládež v obtížných životních situacích. Většina dospívajících klientů nízkoprahových zařízení pro děti a mládež prožívá konfliktní situace se svými nejbližšími, zažila rozpad primární rodiny nebo konflikty v jejím rámci, má zkušenost s rizikovým chováním nebo se pohybuje v prostředí, kde existují jeho vzory, a považuje své problémy za obtížně řešitelné či neřešitelné (NIDM, 2010).
Základní soubor mého předvýzkumu tvoří všichni klienti nízkoprahových zařízení pro děti a mládež. V České republice je registrováno celkem 235 těchto služeb. V rámci jednoho zařízení obvykle pracují pracovníci na 2,5 úvazku (Dohányosová & Krajhanzl, 2011; Štefková & Tučková, 2011). Na jeden pracovní úvazek připadá průměrně 40 klientů. Z tohoto důvodu předpokládám, že služby NZDM využívá přibližně 23 500 klientů. Výběrový soubor tvoří 43 klientů z 6 různých pražských zařízení, a to 18 dívek a 25 chlapců. Většině respondentů bylo mezi 13 a 16 lety (medián - 14let).
Data v předvýzkumu byla získána prostřednictvím dotazníkového šetření. V rámci testové baterie byl použit mimo jiné dotazník Coping Tomáše Kohoutka - CTK (Kohoutek, Mareš, Ježek, 2008), ten sleduje strukturu psychosociální zátěže a preferované strategie zvládání.
| Nejčastěji
prožívané zátěžové situace | Nejčastěji
používané strategie zvládání | ||
| 1. | Změny v prožívání | 1. | Odklon, vyhýbání se |
| 2. | Vztahy s vrstevníky | 43% | |
| 3. | Konflikty s dospělými | 2. | Ztráta kontroly |
| 4. | Problémy v rodině | 23% | |
| 5. | Problémy s autonomií | 2. | Hledání sociální opory |
| 6. | Problémy s výkonem a výkonností | 23% | |
| 7. | Negativní životní události | 3. | Komplexní aktivní řešení |
| 11% |
Dospívající klienty NZDM tak nejčastěji zatěžovaly změny v prožívání, vztahy s vrstevníky a konflikty s dospělými. Nejčastěji používanou strategií zvládání byl odklon a vyhýbání se. Komplexní aktivní řešení, které představuje cosi jako „zvládání obecně“, bylo nejméně používanou strategií. Využívalo ji pouze 11% respondentů. Oproti tomu pasivní reakce, mezi něž můžeme zahrnout odklon a ztrátu kontroly, využívalo celkem 66% respondentů, tedy celé dvě třetiny mladých lidí, kteří využívají služeb NZDM.
Zjištěné výsledky tak potvrzují tvrzení, že rizikové dospívající lze vidět jako jedince, jejichž potenciál zvládání zátěže ještě není plně rozvinutý (Olbrich, 1990). A právě zde se nachází velká výzva pro nás, tedy pro pracovníky nízkoprahových zařízení pro děti a mládež.
Ivana Štefkováhttp://neposeda.org/kontakty/203
Použitá literatura:
- Čechlovský, J., & Racek, J. (2007). Kořeny vzniku nízkoprahových zařízení pro děti a mládež v České republice. In P. Klíma, A. Herzog, S. Kunc, J. Racek, M. Zahradník (Eds.), Kontaktní práce: Antologie textů České asociace streetwork (pp. 303-306). Praha: Česká asociace streetwork.
- Dohányosová, D., & Krajhanzl, J. (2011, June 10). Nízkoprahy pod lupou 2010. Získáno zde
- Kohoutek, T., Mareš, J., & Ježek, S. (2008). Coping in Adolescence. In Ježek, S., Lacinová, L. (Eds.). Fifteen-Year-Olds in Brno: A Slice of Longitudinal Self-Reports (pp. 55-64). Brno: MU.
- Národní institut dětí a mládeže. (2010). Zdravé klima v zájmovém a neformálním vzdělávání. Získáno zde
- Olbrich, E. (1990). Coping and Development. In: H. Bosma, S. Jackson (Eds.), Coping and Self-Concept in Adolescence (pp. 35-69). Berlin: Springer Verlag.
- Sim, H. (2000). Relationship of daily hassles and social support to depression and antisocial behavior among early adolescents. Journal of Youth and Adolescence, 29, 647-659.
- Seiffge-Krenke, I. (1986). ProblembewaItigung im Jugendalter: Ubersichtsreferat. (Coping with problems in adolescence: a review). Zeitschrift für Entwicklungspsychologie und Pädagogische Psychologie, 18, 122-252.
- Štefková, I., & Tučková, K. (2011, November 1). Pracovníci v nízkoprahových sociálních službách - dokážeme lidi zaujmout, zaškolit a udržet si je? Prezentováno na konferenci Nízkoprahové programy 2011.
