Bojovat za svobodu názoru, když je pravda často nepříjemná, proti nenávisti, která je třeba i nesmyslně prvoplánová, je těžké a zdlouhavé. Jiřina Šiklová se toho odvažovala a považovala to za přirozené. Jako socioložka využívala statistiku k vyjádření obrazu společnosti, stavěla data proti davovým emocím. Byla brilantním kritikem nezdravých společenských procesů a změn. Jako by sama byla neustále v pohybu. Nesnášela nehybnost v čase, šeď socialismu prorůstající do soudobé společnosti. Občansky se stavěla proti lidské netečnosti. Sama neváhala pomoci všude tam, kde se s potřebou pomoci druhým setkala. Její lidství a sociální cítění se prohloubilo činností ve zdravotnictví i sociální sféře. Energii přenášela na ostatní kolem ní.
Viděli jsme se v únoru v Knihovně Václava Havla při pandemií ovlivněném natáčení podcastu ČAS OD ČASU pořadu České asociace streetwork. Měli jsme radost, že si můžeme v době lockdownu alespoň omezeně popovídat osobně. Že můžeme diskutovat. Vyprávěla mi, jak jako malá holka sledovala stěhování Židů z vedlejšího domu, kterému okolí mlčky přihlíželo s tím, že je to jen součást divné doby, která se zase v lepší změní. Leželo jí to v hlavě prý celý život. Nesouhlas nikdo nevyjádřil, byť věděli, že je to hanba a styděli se, mlčeli. Byla to pro ní první ukázka degradace společenských hodnot. Semínko s varováním. Pocit, se kterým se potkala ještě mnohokrát. Možná odtud vzešel její aktivistický přístup, který jí přivedl až do komunistického kriminálu. Neustupovala. Pomáhala. Pozorovala lidi. Věřila ve svobodu jedince, demokracii a občanskou společnost.
Ve zmíněném podcastu cituje, že „pohled na obecní chudé je zprávou o bohatství společnosti.“ V této větě je hodně z její životní filozofie a přístupu k okolí. Dodejme vedle chudých ještě ty, kteří neměli v životě tolik štěstí, nebo byli z jakéhokoliv důvodu v menšině a nepříznivé situaci. V takovém případě Jiřina Šiklová vyzývala českou společnost k odpovědnosti a také jednala. Její život byl o angažovaném přístupu a tématech, která ne vždy byla takříkajíc pochuti.
Občanská společnost, my všichni, jsme v ní ztratili člověka statečného, neváhajícího v případě potřeby pomoci, ale i kritikou vystoupit na obranu naší práce a hodnot.
Za Českou asociaci streetwork
Dominik Hrodek
|
Jiřina Šiklová (1935 – 2021) Socioložka a publicistka. Zakládající členka obnovené katedry sociologie na Filozofické fakultě UK v roce 1965. Po podpisu manifestu Dva tisíce slov jí z univerzity propustili. Pracovala jako uklízečka, později sociální pracovnice na geriatrickém oddělení Thomayerovy nemocnice. V osmdesátých letech byla za pašování nelegální literatury perzekvována a nakonec i vězněna. Po revoluci v roce 1989 se vrátila na Univerzitu Karlovu a zasadila se o vznik katedry sociální práce, kterou až do roku 2000 vedla. Založila, vedla a podporovala Centrum a knihovnu Gender Studies v Praze. Publikovala desítky statí v odborných časopisech zahraničních i domácích, byla předsedkyní Masarykovy sociologické společnosti v ČR. Je laureátkou ceny Žena Evropy a držitelkou plakety Alice Masarykové za zásluhy o rozvoj sociální práce v ČR. Prezident Václav Havel jí udělil medaili T. G. Masaryka I. stupně za zásluhy o republiku. |