Zemřela Jiřina Šiklová (1935 – 2021)

Socioložka, zakladatelka katedry sociální práce, signatářka Charty 77, disidentka. Přečtěte si naši vzpomínku na ni.

24. 5. 2021
Česká asociace streetwork, z.s.

Bojovat za svobodu názoru, když je pravda často nepříjemná, proti nenávisti, která je třeba i nesmyslně prvoplánová, je těžké a zdlouhavé. Jiřina Šiklová se toho odvažovala a považovala to za přirozené. Jako socioložka využívala statistiku k vyjádření obrazu společnosti, stavěla data proti davovým emocím. Byla brilantním kritikem nezdravých společenských procesů a změn. Jako by sama byla neustále v pohybu. Nesnášela nehybnost v čase, šeď socialismu prorůstající do soudobé společnosti. Občansky se stavěla proti lidské netečnosti. Sama neváhala pomoci všude tam, kde se s potřebou pomoci druhým setkala. Její lidství a sociální cítění se prohloubilo činností ve zdravotnictví i sociální sféře. Energii přenášela na ostatní kolem ní.

Viděli jsme se v únoru v Knihovně Václava Havla při pandemií ovlivněném natáčení podcastu ČAS OD ČASU pořadu České asociace streetwork. Měli jsme radost, že si můžeme v době lockdownu alespoň omezeně popovídat osobně. Že můžeme diskutovat. Vyprávěla mi, jak jako malá holka sledovala stěhování Židů z vedlejšího domu, kterému okolí mlčky přihlíželo s tím, že je to jen součást divné doby, která se zase v lepší změní. Leželo jí to v hlavě prý celý život. Nesouhlas nikdo nevyjádřil, byť věděli, že je to hanba a styděli se, mlčeli. Byla to pro ní první ukázka degradace společenských hodnot. Semínko s varováním. Pocit, se kterým se potkala ještě mnohokrát. Možná odtud vzešel její aktivistický přístup, který jí přivedl až do komunistického kriminálu. Neustupovala. Pomáhala. Pozorovala lidi. Věřila ve svobodu jedince, demokracii a občanskou společnost.

Ve zmíněném podcastu cituje, že „pohled na obecní chudé je zprávou o bohatství společnosti.“ V této větě je hodně z její životní filozofie a přístupu k okolí. Dodejme vedle chudých ještě ty, kteří neměli v životě tolik štěstí, nebo byli z jakéhokoliv důvodu v menšině a nepříznivé situaci. V takovém případě Jiřina Šiklová vyzývala českou společnost k odpovědnosti a také jednala. Její život byl o angažovaném přístupu a tématech, která ne vždy byla takříkajíc pochuti.

Občanská společnost, my všichni, jsme v ní ztratili člověka statečného, neváhajícího v případě potřeby pomoci, ale i kritikou vystoupit na obranu naší práce a hodnot.

Za Českou asociaci streetwork
Dominik Hrodek
 

Jiřina Šiklová (1935 – 2021)

Socioložka a publicistka. Zakládající členka obnovené katedry sociologie na Filozofické fakultě UK v roce 1965. Po podpisu manifestu Dva tisíce slov jí z univerzity propustili. Pracovala jako uklízečka, později sociální pracovnice na geriatrickém oddělení Thomayerovy nemocnice. V osmdesátých letech byla za pašování nelegální literatury perzekvována a nakonec i vězněna. Po revoluci v roce 1989 se vrátila na Univerzitu Karlovu a zasadila se o vznik katedry sociální práce, kterou až do roku 2000 vedla. Založila, vedla a podporovala Centrum a knihovnu Gender Studies v Praze. Publikovala desítky statí v odborných časopisech zahraničních i domácích, byla předsedkyní Masarykovy sociologické společnosti v ČR. Je laureátkou ceny Žena Evropy a držitelkou plakety Alice Masarykové za zásluhy o rozvoj sociální práce v ČR. Prezident Václav Havel jí udělil medaili T. G. Masaryka I. stupně za zásluhy o republiku.