Streetwork na základní škole

Streetwork je metoda sociální práce, která je specifická především prostředím, kde se odehrává. Pracovním prostředím streetworkerů může být ulice, park, lavička na zastávce, nádraží nebo jiné místo, které je pro cílovou skupinu přirozené, kde se sdružuje. Pokud mluvíme o cílové skupině dětí a mládeže, tak jedním z míst, kde tráví velké množství času, je škola. Přirozenost tohoto místa je k diskuzi, ale z platné legislativy České republiky je povinnost absolvovat minimálně povinnou školní docházku, což znamená 9 let základní školy. Tedy je to prostředí, kde se v pravidelném čase, kontinuálně, s větším či menším úspěchem a nadšením, sdružují děti a mládež ve věku cca od 6 do 15 let.

Škola sama o sobě je považována za jedno z velkých témat, které se s uživateli služby řeší. Ať už jde o samotné vzdělávání, vztahy se spolužáky, vztahy k autoritám, další pokračování ve vzdělávacím procesu, přístup rodičů ke škole nebo třeba šikana. Zároveň je škola institucí se svými pravidly, metodami, hierarchií a vzdělávacím programem, který musí naplňovat. Mluvíme tedy o prostoru, kam děti docházejí povinně, každodenně, jsou uměle sdružovány ve velkých skupinách a konfrontovány nejen s požadavky na rozvoj jejich znalostí a dovedností, ale také se dostávají do různých sociálních situací a interakcí. Je škola prostředí pro streetworkera? Je v rámci takové instituce možné vytvořit prostor, kde se uživatelé služby mohou cítit bezpečně? Je o takovou spolupráci vůbec zájem ze strany školy?

Jednou z organizací, která se rozhodla odpovědi na takové otázky zjistit, je Proxima Sociale a jejich Terénní program na Praze 11, známý u klientů jako Terén Jižák. Podívejme se blíže na to, jak streetwork na škole může fungovat, s jakými situacemi se mohou streetworkeři setkat, nad čím je dobré se zamyslet. A nějaká čísla a příběh zde také najdete.

1. Komunikace se školou

Pro sociální práci se žáky školy na pozemcích školy je naprosto nezbytné mít povolení školy a dobře nastavené vztahy se školou. Jde o specifické prostředí, nový způsob práce a pro streetworkery neznámé území. I proto je vhodné uvažovat, s jakou školou do takové spolupráce jít. I když je možné, že v lokalitě máte školu, kde by sociální pracovníci byli potřeba jako sůl, tak možná škola nebude ochotna na takovou spolupráci přistoupit, případně může být taková spolupráce prosazena, ale nemusí z nějakého důvodu fungovat. Je dobré zvážit možnosti služby, kapacity pracovníků, přístup školy a rozhodnout se, zda by terén na škole mohl být přínosem nebo možným ohrožením pro službu, ať už z důvodu nejasného přístupu školy nebo množství energie a zdrojů, které by do toho služba musela vložit.

Výběr školy může ovlivnit několik faktorů:

• lokalita
• velikost školy
• komunikace se školou a její zasíťování
• koncepce přestávek ve škole
• okolí školy a možnosti vyžití pro žáky

Jak to funguje v Proximě:

• Na vybrané škole dochází k dlouhodobé spolupráci formou prezentace služby na škole. Došlo k nakontakování metodičky prevence, která má ke službě pozitivní vztah a zájem spolupracovat.
• Oslovení školy s možností spolupráce na projektu „Streetwork na Základní škole“. I na základě předchozích kontaktů byla škola spolupráci a pilotnímu testování nakloněna.
• Seznámení s ředitelem a učitelským sborem. Vyjasnění si kompetencí s učiteli školy. Zdůraznění partnerství, kompetentnosti učitelů, služba jako pomocný nástroj, který nesupluje činnost učitelů ani nemá formu dozoru. Vysvětlení principů služby a především anonymity.
• Schůzky s učiteli probíhají na začátku školního roku nebo v případě vzniku situací, které takové setkání vyžadují, i v průběhu roku.
• Pravidelná evaluace spolupráce s metodičkou prevence. Evaluace spolupráce probíhá 1x za 3 měsíce s metodičkou prevence – předávání statistických informací (počty smluv, IP), zpětná vazba od školy, zpětná vazba od služby, vzájemná domluva na další spolupráci.
• Dochází k představování služby rodičům v rámci rodičovských schůzek.

2. Metodika

Metodiku běžné terénní služby není možné plně aplikovat na streetwork na škole. Proto bylo nutné vytvořit novou metodiku, která je určena pro tento typ služby. Pracovníci se dostávají do nových situací, možných střetů zájmů, ale i samotné praktické fungování na škole a čas i prostor poskytování služby je odlišný od běžné praxe. Metodika vzniká ve spolupráci se školou a je pravidelně revidována a doplňována.

Jak to funguje v Proximě:

• Streetworkeři dochází do školy 2x týdně na 1 hodinu a to v pauze mezi dopoledním a odpoledním vyučováním.
• Jsou přítomni v prostorách před budovou školy.
• Pro žáky je připravena schránka důvěry, kdyby nechtěli mluvit přímo s pracovníky – je zveřejněné, jakým způsobem dochází k výběru a reakcím na obsah schránky.
• Principy služby, především informace o anonymitě, jsou předávány jak učitelům a rodičům, tak žákům.
• S žáky probíhá klasický prvokontakt, ke kterému služba využívá taktéž income dotazníky.
• Uzavírání smluv probíhá jako v klasickém terénu formou ústní dohody a předáním letáků.
• Terénní pracovníci nedocházejí do této školy na preventivní programy.
• Pokud dochází k prostupování žáka do jiné služby Proximy (např. klub) nebo se objeví případ, který je potřeba řešit v součinnosti se školou, řeší se situace nejprve společně s daným žákem, tak, aby získal důvěru v oslovení pověřených odborníků ve škole. Mlčenlivost se prolamuje vždy pouze se souhlasem žáka, kterého se to týká.

3. Práce s žáky ZŠ

Žáci školy mohou být zároveň klienty služby, ale je pravděpodobné, že to bude menšina žáků, kteří do školy docházejí. Je otázkou, jak moc využívat kontaktů s uživateli klasického terénu. Nemusí chtít, aby ostatní spolužáci věděli, že jsou se službou v kontaktu, může jim být při oslovení službou trapně, což by mohlo službě místo přirozeného nabalování klientů přinést odmítání. V krátkém časovém prostoru je potřeba informovat velké množství žáků, kteří jsou v pohybu, o službě, což může být odlišná disciplína oproti běžné práci streetworkerů.

Jak to funguje v Proximě:

Terén na škole probíhá v tuto chvíli třetím rokem a služba prošla během celého období důležitým vývojem.

1. školní rok – „masivní letáková kampaň“ – frontální oslovování žáků u vchodu do školy. Převažovalo informování o službě a o tom, kdo pracovníci jsou. Pracovníci byli přítomni 1x týdně po dobu jedné hodiny mezi odpoledním vyučováním.

2. školní rok – posun nejen v obsahu práce, ale také v pozici streetworkerů. Přesunuli se dál od vchodu do školy a zaměřili se více na kontakt se zájemci/uživateli služby. Časová dotace pohybu pracovníků před školou byla stejná, jako v 1. roce.

3. školní rok – vytvoření „vlastního“ kontaktního prostoru na lavičce u školy, kde je již uživatelé/zájemci sami vyhledávají, nabalují se sami. Proběhlo na žádost školy navýšení časové dotace – 2x týdně na hodinu, taktéž v pauze mezi dopoledním a odpoledním vyučováním.

• Pracovníci využívají volnočasových aktivit, jako je frisbee, hakis a další, pro kontakt s žáky.
• V současné době žáci již vyhledávají službu sami. Oproti prvním dvěma školním letům dochází více ke skupinové a poradenské práci.
• Osvědčuje se práce s income dotazníky.
• Pracovníci na malé ploše pracují většinou s větší skupinou, kde se může velmi proměňovat dynamika.
• Jako dobrá praxe se ukazuje docházet ve 3 pracovnících, kdy si pracovníci mohou velkou skupinu rozdělit – jeden z pracovníků se zaměřuje na volnočasové aktivity, dva pracovníci se věnují těm, kteří chtějí rozebírat určité téma, nebo mají zájem o individuální poradenství.

4. Statistiky

Tým streetworkerů se zaměřuje především na děti a mladistvé, se kterými pracovníci nemají možnost se kontaktovat v ulicích. V rámci terénní práce na škole služba měla asi 85% nových kontaktů, které potom prostupují do klasických služeb terénu nebo klubu Proximy.

5. Shrnutí

Zavedení nové služby a získání si důvěry klientů je dlouhodobý proces. Streetwork na škole se oproti neformálnímu prostředí běžného terénu v ulicích musí vyrovnat ještě s několika nevýhodami, kterými je místo, omezený čas, různorodost a velikost skupiny. Všechny zmíněné faktory mohou být zároveň pozitivy, protože žáci mohou být rádi za určité rozptýlení, které pracovníci přináší a zároveň mohou získávat pozitivní zkušenost se službou ve skrytu a bezpečí větší skupiny, kterou běžně na ulici nemusí mít.

Pracovníci se mohou setkávat i se situacemi, které mohou být pro službu ohrožující. Například během prvního roku působení na škole byli pracovníci přítomni během výkonu běžné terénní práce v ulicích u jedné rvačky žáků, jejich role tam a způsob řešení situace byl potom mezi žáky interpretován odlišným způsobem, což poškodilo jejich pověst. Nakonec se trpělivostí a postupnou prací s tímto tématem podařilo získat důvěru žáků zpět. Pro pracovníky je důležité také pracovat s tím, že vzhledem k tomu, kolik času tráví na škole a jak omezený prostor zde mají, tak nakontaktování klientů může trvat déle, což může mít vliv na motivaci pracovníků a to především nových pracovníků, kteří mohou očekávat rychlejší přechod k poradenským tématům.

I proto nás zajímalo, jaké potřeby se objevují u pracovníků ve spojení s terénem na školách. Opakující se oblasti je možné shrnout do těchto bodů:

• sdílení dobré praxe (zkušenost z ČR nebo zahraničí)
• metodická podpora
• školení (systém práce ve škole – práce metodiků, fungování procesů ve škole; zlepšení komunikace s laickou i odbornou veřejností)
• udržení motivace pracovníků a jejich podpora (finanční, materiální, odborná)
• rozvoj spolupráce se školou (zvýšení informovanosti učitelů o tom jak služba funguje, spolupráce na konkrétních tématech)
• „klub“ na škole (vytvoření prostoru pro službu přímo v prostorách školy)

6. Kazuistika na závěr

Barča byla obyčejná dospívající slečna šesté třídy, se zájmy i kamarády, chodila do školy a měla milující rodiče. Měla ovšem ve své blízkosti i kamarádku, která jí začala velmi ubližovat. Začalo to nenápadně, zdálo by se, že to holky v jejich věku občas dělají, takové to notoricky známé pošťuchování: „Musíš se bavit jen se mnou, jinak nebudeš má kámoška…půjčíš mi mobil, jinak…“ Ano, takové chování samozřejmě není a nebylo nikdy v pořádku, ale v určitém věku se dá přivřít oko nad ledasčím. Tato kamarádka ale s Barčou začala čím dál více tímto způsobem manipulovat. Zašlo to tak daleko, že jí pronásledovala do školy i ze školy, sledovala její každý krok, dělala si na ní i její majetek nepřiměřené nároky. Barču poté naváděla i k sebepoškozování, jako trest za to, že není podle ní dost dobrá kamarádka. Ve škole začala mít Barča problémy s pozorností, hůře se jí navazovaly vztahy s vrstevníky, protože se obávala, že by tuto kamarádku ztratila. Uzavírala se čím dál více do sebe. Nakonec to vyústilo v pokus o sebevraždu.

Když jsme pravidelně navštěvovali školu v rámci tohoto projektu, měli jsme na nás dobře navázané její spolužáky, kteří si všimli, že je Bára poslední dobou hodně skleslá, nemluvná. Zajímali se o ní a zároveň se v rámci streetworku před školou potkávali s námi, řešili jsme s nimi jejich trable i radosti a pravidelně se k nám vraceli.

Tito spolužáci Barče o nás řekli, měla možnost se rozhodnout, zda se nám svěří. Spolužáci ji k nám poté doprovodili, protože se trochu styděla a nevěděla, co si před námi může dovolit. Po ujištění, že jsme pro ně, jsme vázáni mlčenlivostí a že nás její trápení netěší a chceme jí pomoci, se Bára osmělila a se vším se svěřila, i když to pro ni bylo bolestivé. Po jejím svolení obrátit se i na metodičku prevence na dané ZŠ se věci začaly hýbat pozitivním směrem. Škola poskytla mimo jiné služby školní psycholožky, kam Barča poté pravidelně docházela. S námi se taktéž před školou dále scházela, společně jsme pracovali na zvýšení Báry sebevědomí a na nastavení si hranic v kamarádských vztazích, poskytovali jsme jí celkově prostor pro sebevyjádření.

Barča je nyní spokojená, s touto kamarádkou se již nestýká. Dokázala najít odvahu svěřit se rodičům, ve třídním kolektivu je spokojená a má nové kamarády, se kterými zjistila, jak takový zdravý kamarádský vztah má vypadat.

Zpětná vazba byla také zjišťovaná formou ankety. Jak streetworkery vidí žáci?

Byli jsme Ti někdy s něčím nápomocní?

„Ano, zvýšení sebevědomí, dobrý pokec (já se jinak moc nesvěřuji nikomu)“.

„Ano, mohla jsem se vám svěřit o vztahu mě a mé polovičky“.

„Ne, protože máma mi říkala, že se nemám bavit s cizími lidmi“.

„Ano, s problémem, který jsem měla ve třídě s kámoškama“.

Je něco, co nám chceš vzkázat?

„Je dobře, že pomáháte“.

„Venku je celkem horko, tak buďte opatrní se svým zdravím (smajlík)“.

„Jste mega divní, nechci se svěřovat lidem, které neznám“.

„Děkuji, že pomáháte lidem, kteří to potřebují, a nikdo jiný jim nechce pomoct“.

Pro streetwork.cz připravila Lenka Čuprová.
Text byl vypracovaný ve spolupráci s Veronikou Šamánkovou, DiS., sociální pracovnicí Terénního programu na Praze 11, Proxima Sociale o.p.s.

Více o organizace se můžete dozvědět na jejích webových stránkách nebo Facebooku Proxima Sociale.