Týden nízkoprahových klubů ve Středočeském kraji aneb Výstupy z online setkání klientů několika NZDM ve Středočeském kraji.

V rámci týdne nízkoprahových klubů, který tradičně připadá na poslední celý zářijový týden, jsi uspořádala pro středočeská NZDM akci s názvem Jak se žije teenagerům? Přibliž prosím čtenářům o jaký typ akce šlo a co bylo jejím cílem? 

Jednalo se o online akci – v podstatě šlo o vytvoření jednoho velkého virtuálního klubu a velkou debatu napříč středočeskými kluby. Přes webkamery se spojilo šest NZDM a jejich klienti a společně jsme probírali různá témata. Hlavním tématem celé diskuze bylo zjistit, jak se dnešním teenagerům žije, co je těší, co je trápí. A také jak se jim líbí v NZDM, kam chodí a co by mělo být jinak.

Zmínila jsi šest NZDM, kdo všechno se debaty zúčastnil?

Z nízkoprahových klubů pro děti a mládež to byli NZDM Bedna Příbram, NZDM Činžák Mladá Boleslav, NZDM Kontakt Mělník, NZDM Křižovatka Kladno, NZDM Milovice, NZDM Rep Sun Kralupy nad Vltavou a dále jejich návštěvníci: Daniel, Tereza, Martinka, Barunka, Fabian, Vlasta a další, kteří se mihli okolo a pronesli pár slov, nebo jen zamávali a tiše poslouchali. 

Připojení a začátek diskuze byl bez problémů, aktivnějších klientů bylo méně, ale postupem doby se osmělovali i další a ke konci nás bylo určitě 20 zapojených lidí.

Spektrum zapojených klientů bylo různé – byli tam jak 11–13letí školou povinní, 15letí studenti, dva 17letí klienti, kteří již nestudují a jen chodí příležitostně na různé brigády a další ve věkovém spektru 10–19 let. 

Co bys ráda na celé akci vyzdvihla, z čeho máš ty samotná radost?

Nejvíce úžasné bylo, jak se klienti rychle zapojili a dokonce spolu mluvili sami, dávali si otázky i odpovědi a rozvíjela se mezi nimi diskuze. 

Někteří klienti měli občas problémy s kamerou a neviděli jsme se, přesto se navzájem respektovali a mluvili spolu. Mám radost, že se nám i do online prostoru podařilo přenést základní pravidla respektu a tolerance a že jedním z výstupů celé diskuse byl důraz na to, jaký člověk je a ne jak vypadá. Neodsoudit ho hned podle toho, jaký má vzhled, barvu pleti nebo jak je oblečený, ale zkusit ho poznat! 

A jací tedy jsou dnešní teenageři? Jaká témata hýbou jejich světem? 

Nejvíce diskutovaným tématem bylo to, jak se lidi k sobě navzájem chovají a otázka nenávisti i lásky mezi lidmi a ubližování zvířatům.

Klienty NZDM nejvíc štve, když se někdo chová jako kamarád a přitom se přetvařuje. Když je podrazí a pomlouvá. Také je štve zrada kamaráda nebo od lásky. Větší diskuze se také týkala rasismu v Česku. Bavili jsme se nejen o tom, že je, jak se projevuje a jakou s ním mají klienti zkušenost, ale také o tom, jak takové projevy zmírnit, jak rasismus postupně ve společnosti odstraňovat.

Když padaly dotazy na to, jak by klienti zlepšili život ve svých městech nebo klubech, tak by tito mladí lidé ocenili více kultury a vyžití pro teenagery, ale více konkrétní nebyli. 

Jak klienti vnímají “svá” NZDM?

Jsou spokojení, v klubech jsou pro ně nejdůležitější pracovníci a zábava, chodí se sem poradit, hledají zde pomoc s hledáním brigád, práce apod. Mají na klubu kamarády a zázemí. Uvítali by otevírací dobu i o víkendech a ve večerních hodinách.

V druhé půlce online setkání klienti vzájemně sdíleli, co vše u nich v klubech dělají, jak je to tam baví, jakou mají otevírací dobu, jestli jezdí na výlety a proběhla i virtuální prohlídka, kdy jsme mohli nahlédnout do nitra klubů. 

Závěr patřil otázce jaké je to být teenagerem v dnešní době? Mají to dnešní dospívající horší nebo lehčí než generace jejich rodičů?

Odpověď není jednoznačná – každý teenager to má jinak a prožívá svůj život různě. Těžká je pro ně smrt blízkých, milostné vztahy a potíže s láskou (podvádění se a lhaní). Netěší je mezilidské vztahy, trápí je to, že jsou na sebe lidé zlí.

Dospívající, kteří se diskuse zúčastnili, se shodli na tom, že je netěší rozdělená společnost, izolace a situace ohledně Covidu. Chyběli jim kamarádi, aktivity, společnost.

Svou pozici vnímají jako lehčí oproti předchozím generacím v tom, že mají kde se svěřit, poradit se, říci si o pomoc. Také reflektují to, že mají zatím snadný život, protože žijí u rodičů a nemusí se starat o peníze, bydlení, jídlo. 

Jaký výstup diskuse bys zmínila závěrem?  

Klienti souzněli s tím, že nevyřešíme všechny problémy, s některými si nevíme rady, ale můžeme každý začít u sebe – být hodnější na lidi okolo, respektovat se navzájem, být ohleduplný a snažit se šířit dobro a lásku kolem sebe. Závěr diskuse byl tedy velmi pozitivní. 

A myslím, že by bylo velmi zajímavé realizovat stejná setkání častěji, třeba jednou za půl roku a vždy s nějakým jasným tématem.  

Z reakcí klubů:

„Bylo to vážně super, naši klienti o tom pak stále mluvili a bylo to líto těm, kteří nepřišli. Moc děkujeme!!“ 

“Hned několikrát "poprvé", ale nakonec po nakukování a okukování i naši klienti chtěli něco říct.” 

“Co oceňuji, byl 2 hodinový limit, protože někteří opravdu potřebují "uzrát".”

“Myslím, že by bylo výborné se takto setkávat častěji.  A možná bychom se pak ještě více zvali a chtěli setkávat a potkávat ve skutečnosti.”

Padly i návrhy na název programu: videoMost, Mezikluby, Od klubu ke klubu, Od nás k vám, Plácni si, Štěbetárna, Co Tě bere, BFF klubů, Klíčovou dírkou, Webkamerou…