Dospívání 2021 - Odborná debata

Škola jaké klíčová instituce včasné intervence

Z diskuze jasně vyplynula potřeba rozšiřovat spolupráci sociálního, školského a zdravotnického sektoru. V posledních letech téma multidisciplinární spolupráce hýbe odbornými kruhy, avšak teprve covid-19 odkryl v plném rozsahu, jak zásadní tato spolupráce je.

Klíčovou institucí pro včasnou intervenci je škola. Učitelé vídají děti denně, mají možnost zachytit první signály, že se něco děje a účinně zasáhnout ještě předtím, než problém naroste.

Pro nejohroženější děti, pro které byla škola jediným bezpečným prostředím, byla distanční výuka devastující. Na druhou stranu však pandemie přinesla i novou příležitost – otevřela nízkoprahovým sociálním službám do škol dveře.

„Lockdown a celá tato situace nám ukázaly, že je potřeba mnohem větší propojenost, aby se dítě neztratilo v systému. I když je rodina funkční, může se něco náročného stát,“ upozorňuje dětská psychiatrička MUDr. Lucia Vašková, jedna z hostek diskuze Dospívání 2021, která pracuje v berounském a pražském Centru duševního zdraví pro děti a adolescenty při  organizaci Pro zdraví 21, z.ú., jež svými aktivitami pokrývá komplexní, biopsychosociální přístup ke zdraví.

Jak komplexní pomoc v praxi funguje?

„Klient má klíčového pracovníka a vytváříme sociálně terapeutický plán. Někdy je potřeba podpořit rodinu, vytvořit bezpečí, klienta stabilizovat. V rámci plánu proto v týmu úzce spolupracujeme. Když vidíme, že je třeba, aby dítě bylo více ukotvené, zvyklo si na režim, „ordinujeme“ mu návštěvy v našem nízkoprahovém zařízení, kde pracovníkům dáváme zadání, co je potřeba aby se dítě naučilo,“ upřesňuje Mudr. Vašková. “

Praxi multidisciplinárních center, kde je zapojen i zdravotnický sektor, lze považovat za optimální, rozhodně se však dosud nejedná o všeobecný standard péče o ohrožené děti. Existuje řada příkladů dobré a dlouhodobé spolupráce škol a nízkoprahových služeb, které ve školách realizují preventivní programy, představují žákům svoji nabídku, nebo intervenují v prostorách školy v rámci terénní práce. Tato dobrá praxe však potřebuje systémovou podporu.

Sociální pracovník a terapeut Petr Hampacher, DiS. z libereckého Majáku Plus, z.ú. upozorňuje na fakt, že se zde potkávají odlišné systémové světy a je třeba vidět výhody, které z toho plynou: „Klientem a nositelem spolupráce je v nízkoprahových sociálních službách dítě samotné. Jako sociální pracovníci máme plné zákonné kompetence a možnosti pracovat s dětským klientem i bez přímého souhlasu rodičů, natož písemného. Je to obrovská příležitost pro školní psychology a učitele. Tam kde oni narazí na hranici školního prostředí, tam my můžeme pokračovat ve velmi otevřeném poli a klienta a rodinu podpořit.“

Klíčová je prevence

Právě nízkoprahové sociální služby jsou přitom svým preventivním zaměřením důležitou složkou sítě, dokáží problémy hned v počátcích zachytávat a sanovat. NZDM dnes již nejsou vnímána jako služby, které jsou určeny výhradně dětem. Pracovníci jsou odborníci navázaní na dospívající skrze vztah a důvěru, zároveň mají kontakty s rodiči a prostor pro nespecifickou podporu a stabilizaci rodin. Na konzultaci zvou nejen rodiče, ale i učitele.

Je to právě důvěra a vztah, co zvyšuje ochotu ke spolupráci. „Obraťte se na nás!“ vyzývá pedagogy Petr. „Můžeme vám dát informační a odbornou podporu, kam rodinu s žákem nasměrovat, umíme skrze naše zkušenosti vyhodnocovat různé vlny rizik, trendů ve vrstevnických skupinách. Hledáme cesty, jak okolo žáka vytvořit péči. Otevřenost vůči kolegům je obrovsky motivující a za každou funkční spoluprací jsou konkrétní lidé, kteří udělali odvážný krok mimo zajeté koleje a našli tam partnery.“

Podporu učitelům nabízí také multidisciplinární týmy, které pro ně připravují speciální vzdělávací programy, kde se naučí rozpoznat rizika, jejich znaky a získají manuál, jak se v různých situacích zachovat.

Kdo je ve škole pro sociální služby partner pro komunikaci?

Každá škola disponuje školním poradenským pracovištěm, jehož součástí je výchovný poradce, metodik prevence, na některých školách také školní psycholog a speciální pedagog. Obrovským úspěchem bude, pokud se součástí pracoviště systémově stane také sociální pedagog – sociální pracovník působící přímo na půdě školy. Tuto změnu může přinést novela zákona o pedagogických pracovnících.

Streetworker z Beztíže Bc. Matouš Knapp navazuje spolupráci se školami v prvé řadě skrze ředitele/ku školy, v rámci pravidelné spolupráce dále komunikuje se školním psychologem. Školy od nízkoprahových sociálních služeb často žádají preventivní programy, TP a NZDM školám zase nabízí doučování pro žáky, kteří potřebují podporu. „Po pandemii jsou děti venku méně, tráví více času na sociálních sítích a my je potřebujeme kontaktovat už ve škole a tam s nimi začít navazovat vztahy,“ zdůrazňuje Matouš a dodává, že klíčový je při navazování spolupráce partnerský přístup a respektující komunikace se školou.

Praxe přitom ukazuje, že ty školy, které spolupracují s poskytovatelem preventivních programů dlouhodobě (poskytovatel zná atmosféru školy, jednotlivé souvislosti a děti kontinuálně), mají s takovou spoluprací dobrou zkušenost, neboť je velmi funkční.

Sociální služby jako důležitá složka v rámci systému

Přestože efektivní formou podpory je nepochybně společné působení, vize stabilních a dostupných multidisciplinárních týmů v regionech, které budou péči propojovat, budou zaplacené a budou mít dostatečné kapacity, je běh na dlouhou trať. Chybí kapacity školních psychologů, sociálních služeb, poradenských zařízení, nízkoprahových aktivit, psychoterapie – např. liberecký kraj, jak podotýká Petr, nedisponuje ani jedním krizovým centrem pro děti. Cesta je v synergii, spolupracovat napříč službami a pospojovat je tak, aby efekt byl maximální.

K tomu je nutné vytvořit lokální síť, kam nízkoprahové sociální služby patří velmi komplementárně, síť, kde o sobě jednotliví aktéři vědí. Jak říká školní psycholožka Mgr. Petra Lišková, síťovat může ze své iniciativy kdokoliv ze služeb tak říkajíc „na koleni“. Zkušenosti z praxe potvrzují, že kde panuje důvěra, kde je jasně vymezena spolupráce a všichni znají hranice služeb a legislativní omezení, tam nedochází k tomu, že by informace byly předány někam, kde nemají být, nebo že by dokonce byly zneužity.

V rámci funkční sítě a zvyšování kapacity a efektivity je třeba některé kompetence přenést na sociální pracovníky. Zároveň dodáváme, že odborné kapacity opravdu chybí a nemělo by být otázkou štěstí, do jakých rukou se dítě dostane – standard péče by měl být nastaven tak, aby se každému dospívajícímu dostala odborná pomoc včas.

Společným úsilím dostaňme prevenci a osvětu do školského systému, vychovávejme silné jedince, kteří budou umět problémy zvládat a nebudou jimi stigmatizováni. Právě stigma spojené s duševními nebo sociálními problémy totiž často stojí mezi klientem a jeho rodinou a včasnou pomocí.

V debatě byla vyjmenována celá řada oborových výzev a jako asociace se tomuto tématu budeme dále věnovat – připravujeme doporučený postup ke spolupráci NZDM a OSPOD, návod na spolupráci, který se dá rozšířit na další instituce.

Hosté debaty byli dětská a dorostová psychiatrička MUDr. Lucia Vašková, školní psycholožka Mgr. Petra Lišková, sociální pracovník a terapeut Petr Hampacher, DiS. a Bc. Matouš Knapp, sociální pracovník, streetworker.

Diskuzi moderovala Mgr. Martina Zikmundová, ředitelka České asociace streetwork. 

Celou debatu Dospívání 2021 shlédnete zde: https://youtu.be/AGBj0MshHbI

Projekt podpořila Nadace OSF v rámci programu Active Citizens Fund, jehož cílem je podpora občanské společnosti a posílení kapacit neziskových organizací. Program je financován z Fondů EHP a Norska.

#časodčasu #sodvahou