Oborový portál o nízkoprahových sociálních službách a zařízeních
 
.inzerce
18 | 01 | 18
Centrum terénních programů
Terénní pracovník
SEMIRAMIS z.ú., Centrum terénních programů Středočeského kraje vypisuje výběrové řízení na pozici: KONTAKTNÍ PRACOVNÍK/CE V TERÉNU

Úva...
18 | 01 | 18
Centrum terénních programů
Terénní pracovník
Laxus z.ú., Centrum terénních programů Královéhradeckého kraje vypisuje výběrové řízení na pozici: KONTAKTNÍ PRACOVNÍK/CE V TERÉNU

Úv...
18 | 01 | 18
N klub
Pracovník/pracovnice NZDM
SEMIRAMIS z.ú. Nízkoprahový klub pro děti a mládež N klub vypisuje výběrové řízení na pozici: Pracovník/pracovnice NZDM

Úvazek: 1
18 | 01 | 18
StreetWork.cz
Sociální pracovník NK Díra Svitavy
Bonanza, z.ú. (http://www.osbonanza.cz/) vypisuje výběrové řízení na pozici sociálního pracovníka v nízkoprahovém klubu Díra - pobočka Svitavy.
18 | 01 | 18
StreetWork.cz
Sociální pracovník
NÍZKOPRAHOVÝ KLUB BAN! HAVLÍČKŮV BROD HLEDÁ POSILU DO SVÉHO TÝMU!!!

Bavila by Vás smysluplná práce s mladými lidmi a možnost na sobě ne...
14 | 12 | 17
ČAS
PR pracovník/ce ČAS
Česká asociace streetwork vyhlašuje výběrové řízení na pozici pracovníka/ce public relation.

Náplň pozice:
- plánování, příprav...
Archiv >
 
 
 
Advertisement
HomeOdborná sekceRozhovoryRozhovor o individuálním plánování

02 | 07 | 14 Verze pro tisk

Rozhovor o individuálním plánování

Na otázky časopisu Sociální práce/Sociálna práca odpovídal Aleš Herzog. Rozhovor vyšel v čísle 3/2011.

K čemu je podle vás individuální plánování dobré?

Osobně individuální plánování vnímám jako systematické úsilí o to, aby každému jednotlivému klientovi byla zvolená sociální služba užitečná, měla pro něj reálný přínos.

A před zavedením standardů sociální pracovníci o užitečnost služeb neusilovali?

ilustrační fotoUrčitě usilovali. I teď, když lektoruji kurzy individuálního plánování, mnoho pracovníků, kteří se na začátku křižují, že individuální plánování nedělá a nesnáší, na konci říká: „Aha, vždyť to my vlastně děláme, jen tomu neříkáme individuální plánování. Učím totiž „integrující přístup“, kterou propojuje lidem plánování s běžnými činnostmi, s normálním přemýšlením o klientech.

Nicméně zákon nám přinesl určitou změnu. Například v nízkoprahových klubech jsme se zabývali práci se skupinou a s jedinci na pozadí skupiny, v terapeutických komunitách se dělala skupinová terapie, v pečovatelské službě nebo v domovech o seniory se často přemýšlelo „plošně“, „o všech“. Rozhodně jsme nevěnovali naši energii každému. Standardy důrazně zaměřily pozornost na přínos služby pro každého klienta. Dříve byla spousta energie byla věnována klientům neoblíbeným, agresivním či naopak „hodným“, bezproblémovým, ale někteří uživatelé služeb proplouvali.

Jak se tedy individuální plánování změnilo?

Teď budu zobecňovat, nebylo to tak všude: Před zavedením standardů kvality nebylo zvykem, aby sociální pracovníci hledali každému klientovi podobu služby na míru tak, aby mohl dosáhnout maximálního užitku. Když klient přišel s nějakou zakázkou, tak jsme ji splnili, ale plánovaně jsme se jeho životní situací nezabývali. Neměřili jsme a nekontrolovali jsme reálný dopad užitku našeho zařízení v životě klienta.

Plánování nás také nutí soustavně se ujišťovat, zda je klient v nepříznivé sociální situaci? V pobytových službách se ptáme: "Co klient nemůže? Jaké dovednosti nemá či ztrácí?" A ve službách prevence pak: "Co potřebuje překonat? Co špatného mu v životě hrozí?" Tedy si ujasňovat, jak a zda vůbec máme zasahovat.

Po zavedení standardů se z techniky „individuálního plánování“ stal nařízený průběh služby určený pro všechny v garantované minimální kvalitě.

Ani záchodky nezabraly…

Před lety jste se snažil rozpoutat diskusi ohledně aplikace legislativy do procesu individuálního plánování s klienty. Sociální služby jste přirovnal k veřejným záchodkům a snažil jste se čtenáře oslovit, překvapit a možná i šokovat. Zdařil se váš záměr o nastartování diskuse?

Záchodky byly pochopeny jako protest proti standardům a jsou můj nejčtenější článek. Bohužel! Dostal jsem (ale neveřejně) mnoho ohlasů. Ostře, a někdy až zle, mě kontaktovali kolegové inspektoři, vyčítali mi, že se s „vaničkou vylije i dítě“. Naopak dost lidí hodnotilo text kladně a dokonce jsem byl požádán, zda může být přepracován do divadelního představení na vánoční besídku jako vtip pro organizaci, která standardy nemá ráda…

Já přitom tím článkem chtěl, abychom nastartovali diskusi o různých cestách, kterými by šlo standardy kvality naplnit. Potřeboval jsem jasně sdělit, že služby pracující rychle s klienty - jako jsou například terénní programy, kontaktní centra, telefonická krizová intervence - musí mít procesy uzpůsobené svému charakteru.

Čím to je, že se nedaří rozpoutat diskuse k věcem, které lidi pálí?

Radši diskutujeme v hospodě a z toho nejsou žádné výstupy. Lidi spíš čekají, že jim cestu ukáže nějaká hlava pomazaná. Říkám tomu „rakousko-uherské" dědictví v nás. Voláme: „Tak nám přesně řekněte, jak to máme dělat! Jak to po nás chcete?“ a to místo toho, abychom začali sami přemýšlet. To je cesta do pekla! A pak to doplňuje naše druhá tvář, a tou je následná nespokojenost s toho cizího moudra, které jsme si tak strašně vyžádali. Opět v hospodě nebo jinak neveřejně říkáme: „Každej inspektor to říká jinak“. „Je to pakárna!“ a to místo hledání své vlastní cesty, za kterou bychom museli nést odpovědnost.

Přes počáteční námitky dohodoplánování mezi inspektory uspělo

Teze vašeho nejméně oblíbeného článku jste využil k nastavení konceptu individuálního plánování, který jako lektor dále předáváte ostatním sociálním pracovníkům. Můžete nám o dohodoplánování říci něco víc?

Na základě způsobu jednání s toaletářkou vzniklo dohodoplánování, které nabízí co nejmenší možný způsob dokumentace, zaznamenání jednání se zájemcem, uzavírání smlouvy a individuální plánování.

Dohodoplánování vyšlo z toho, že v terénní práci na otevřené drogové scéně nevíme, zda se s klientem, kterého nyní potkám, ještě někdy uvidím. A čas našeho setkání je z velké míry ovlivněn klientem. Vychází z jeho možností a potřeb (což jedna ze základních ustanovení zákona 108/96 Sb.). Čili pokud klientovi vysvětluji, že jsem streetworker, ptám se jej zda bere drogy, a výsledek je, že ano, že teď potřebuje injekční stříkačky, a nic dalšího, tak je to také, byť minimální podoba jednání se zájemcem, uzavření dohodo, stanovení individuálního plánu včetně jeho revize. I když to celé trvalo pět minut. Individuální plánování můžeme tedy zahlédnout a popsat i na jednotlivých dílčích činnostech služeb.

Vše stojí na klientem akceptovaném cíli spolupráce. Výhodou je snížení dokumentačních aktivit pracovníků při některých, stále se opakujících činnostech.

Jak se vám podařilo dohodoplánování prosadit mezi inspektory kvality?

Vždycky, když něco píšu, vyžádám stanovisko od lidí, kteří mají v něčem rozdílný profesní názor. Pokud by to výrazně rozporovali, text nezveřejním . Jeden z lidí, kterému tímto děkuji za bezplatnou oponenturu, je Honza Syrový. Text o dohodoplánování jsem mu poslal, a on jej neshodil. Na nedávných dvou konzultačních dnech inspektorů kvality většina z inspektorů naznala, že s minimalizací dokumentačních nároků na uzavírání dohody a plánu nemá žádný problém. Ono prosazení nakonec šlo hladčeji, než jsem čekal.

Pro koho je dohodoplánování určeno?

Primárně pro velké a přetížené nízkoprahové služby, jako jsou terénní programy, kontaktní centra nebo nízkoprahová denní centra v Praze. Nicméně jej může pro některé činnosti využít i jiná služba. Musím zdůraznit, že dohodoplánování se vztahuje ke stále se opakujícím běžným činnostem služby, jako jsou vydání polévky, výměna injekčních setů, poskytování základních informací. Je to určeno pro případy, kdy máme na klienta čas pět minut při výměně injekční stříkačky.

Jestliže se dohodoplánování zaměřuje na rutinní činnosti klientů, nemůže svádět pracovníky k rutinnímu a standardizovanému výkonu sociální práce? Nebrání zohledňování jedinečných životních situací klientů?

Já doufám, že ne! To, že zjednodušíme formu záznamu do nějakých typických činností, by nemělo vést k ignorování unikátních životních situací klientů. V České asociaci streetwork se rozvíjí a učí koncept KONTAKTNÍ PRÁCE, který umožňuje se pracovníkům dívat na každé setkání s klientem jako na jedinečnou příležitost.Celé dohodoplánování stojí na tom, že když dochází k něčemu unikátnímu a nestandardizovanému, tak pracovník musí vše zohlednit a zaznamenat.

Do formuláře?

Vždycky nemusí vznikat formulář, pracovník může těch pár řádků zaznamenat na papír a založit do dokumentace klienta. Takto lidi individuálně plánovat učím. Život je složitý a vše nejde nacpat do formuláře. Já jsem hrozně protiformulářovej!

Vypadá to, že máte s formuláři problém?

Často se setkávám s tím, že organizace jdou cestou formulářů. To je to „Rakousko-Uhersko“. Jedno zařízení si půjčí od druhého zařízení formulář obsahující osobní cíl, kroky, rizika a podobně a pak to hromadně distribuují svým klientům, ať to vyplní a něco tam napíší. V textech, které jsou na internetu, nabízím několik velmi odlišných způsobů, jak plánovat a zaznamenávat. Každý typ služby by měl hledat svoji cestu.

„Individuální plánování propojuje naši živou praxi s pamětí.“

Cílem individuálního plánování tedy není cár papíru…

To není. Snažím se propojit požadavky standardů v oblasti individuální plánování s tím, co já jako Aleš dělám pro svého klienta. Překvapivě to jde docela snadno. Individuální plán je záznam domluvy s klientem. Odpoví to na otázku, proč vlastně službu potřebuje, k čemu to má být, co kdo z nás udělá. Pak vím (za týden, 14 dní), na co se mám klienta zeptat. Můžu zjistit, co se povedlo a co ne. Individuální plánování propojuje naši živou praxi s pamětí a s tím, co chceme sdělit kolegům. Bez tohoto sociální práce nejde dělat, protože když si podstatné věci nezaznamenám, tak si je nemám šanci zapamatovat. Natož předat kolegům!

Co vás jako inspektora kvality na individuálním plánování nejvíce štve?

Organizace věnují mnoho energie formálnímu naplnění standardů, aniž by jim to cokoliv přineslo zpět. Často mají naštvaní pracovníci přinutit klienty, aby ty "zatracený" papíry vyplnili, něco si tam vymysleli. Dále mě mrzí špatné pochopení termínu osobní cíl, který se přepisuje z jednoho papíru na druhý napříč organizacemi. Každé plánování podle mne má začít u nepříznivé situace a ne u osobního cíle. Musíme si s klientem nejdříve pojmenovat to, co se mu v životě nedaří, a proč je zrovna u nás. Pak se nám bude společně lépe plánovat a k něčemu to povede. Navíc nás to udrží v identitě sociálních služeb.

Kdo by měl podle vás s klienty individuálně plánovat?

V posledních letech jsou znatelné snahy o budování identity sociální práce a posilování kompetencí sociálních pracovníků. Určitě je dobře, že se zvyšuje laťka, a nedosáhne na ni každý. Někteří naši klienti beroucí drogy se ptají, co mají udělat pro to, aby mohli vykonávat moji práci. Říkám jim, budete toho muset udělat docela dost. Nebrat, studovat vyšší odbornou nebo vysokou školu, vzdělávat se…

Na druhou stranu úspěšné organizace v naplnění standardů jsou ty, které zvládnou propojit úsilí všech pracovníků v přímé práci a jejich porozumění procesům kvality. Tam, kde si říkají "zaměstnáme jednoho sociálního pracovníka, on to zařídí a my si budeme nadále dělat svoje" to dopadne špatně...

Ing. Mgr. Aleš Herzog Od roku 1998 se věnuje práci v oblasti nízkoprahových zařízení pro děti a mládež (působil 8 let v nízkoprahovém klubu PVC v Blansku) a terénních programů pro uživatele drog. Nyní vede Terénní programy o. s. Sananim, které pracují s injekčními uživateli drog v Praze. Provozuje web www.individualniplanovani.cz. Je inspektor sociálních služeb.

Rozhovor připravili Eliška Barochová a Roman Baláž. Vyšel v časopisu Sociální práce/Sociálna práca v čísle 3/2011, které se věnovalo individuálnímu plánování. Celé číslo ke stažení na www.socialniprace.cz

Odkazy na texty:

 

 
.Home .Odborná sekce .Fórum TP .Otázky a odpovědi .Fotogalerie .Odkazy .Partneři .Mapa portálu
.Metodika .ČAS .Členství v ČAS .Vzdělávání .Konference .Týden klubů .Cena . . .RSS kanál .Odběr novinek emailem | ČAS © 2006 - 2018 | portal@streetwork.cz