19. – 25. 11. 2023, Lublaň, Slovinsko
Terezie Šutorková, Klub ON LINE Karviná, Slezská diakonie
Barbora Alexandrová, Ponton, z.s.
Eva Rafajová, Proxima Sociale o.p.s.
Průběh stáže:
Pracovní setkání probíhala ve dvou centrech organizace Zavod Bob a to Mladinski center Bob a Mladinski center ULCA. Každé z míst na nás dýchlo příjemnou, alternativní atmosférou, ve které se nám všem velmi dobře pracovalo. Cítili jsme se pohodlně, uvolněně, přirozeně.
Díky vlastnímu kuchařskému týmu Zavodu Bob jsme ochutnali jak slovinská tradiční jídla, tak mnohé vegetariánské alternativy.
S účastníky jsme byli ubytováni v hostelu Celica (historicky bývalé vězení), který je v těsném sousedství vyhlášené ulice Metelkova. V Metelkova mesto, známém squattu, plném alternativní scény, klubů, barů a propojenou komunitou, jsme si užili i nejeden skvělý večer.
Lektoři:
Helder Luiz Santos
Ředitel tréninkového a výzkumného institutu Streetwork Training institute. Tento institut je pobočkou sítě Dynamo International - Street Workers Network se sídlem v Lisabonu. Je výzkumníkem a školitelem v několika zemích v Africe, Americe, Asii a Evropě na témata související s mládeží bez domova a dalšími ohroženými sociálními skupinami. Specializuje se na neformální vzdělávání a přístupy k posilování ESS- sociálního a solidárního podnikání a programů na podporu rozvoje dovedností u mladých lidí a dospělých.
Helder je láskyplný otec, živý a veselý diskutér, milovník dobrého vína a portugalské přírody.
Dr. Antonia Liguori
Lektorka aplikovaného Storytellingu a vedoucí MA storytellingu na univerzitě v Loughborough, ve Velké Británii. Její akademické pozadí je spojeno s historií a informatikou. Od roku byla zapojena do množství mezinárodních výzkumných projektů zaměřených na rozvoj nástrojů a metod k podpoře inovací ve vzdělávání; zkoumání role storytellingu v dnešní digitální době; zkoumání a testování způsobů využití digitálního storytellingu jako participativní metodologie pro interdisciplinární výzkum.
Antonia je energická a přátelská, byť součástí vědecké obce, stále s kapkou punku v duši. Miluje společnost, zvířata a hluboké konverzace, které však neztrácejí nadhled a humor.
Něco málo teorie ke stežejním tématům stáže
Participativní výzkum v terénní práci
Participativní výzkum se často využívá v sociálních vědách, antropologii, sociologii a dalších oborech, kde je důležité získat hlubší vhled do každodenního života a perspektiv komunitních členů.
Participativní výzkum v terénní práci je metodologický přístup k výzkumu, který zdůrazňuje aktivní zapojení účastníků do procesu sběru dat a interpretace výsledků. Tato metoda klade důraz na spolupráci mezi výzkumníky a členy komunity, jež jsou zkoumáni. Cílem participativního výzkumu je dosáhnout hlubšího porozumění dané situace nebo jevu prostřednictvím sdílení zkušeností, znalostí a perspektiv mezi výzkumníky a členy komunity.
V terénní práci to znamená, že výzkumníci pracují přímo v prostředí, které studují, a aktivně spolupracují s lidmi žijícími nebo pracujícími v tomto prostředí.
Základní prvky participativního výzkumu v terénní práci zahrnují:
- Spolupráce a dialog: Výzkumníci a účastníci spolu spolupracují na definování otázek výzkumu, sběru dat a interpretaci výsledků. Jedná se o vzájemný dialog místo jednosměrného předávání informací.
- Zapojení komunity: Účastníci výzkumu nejsou pouze pasivními objekty studia, ale aktivně se zapojují do procesu výzkumu. Jejich zkušenosti, názory a znalosti jsou klíčovými prameny dat.
- Empowerment (posílení): Cílem participativního výzkumu je nejen získání dat, ale také posílení komunity tím, že umožní členům komunity sdílet své pohledy, identifikovat problémy a spolupracovat na hledání řešení.
- Reflexivita: Výzkumníci reflektují své role, předsudky a vlivy na výzkum. Tato reflexivní praxe pomáhá zajistit etický a spravedlivý přístup k výzkumu.
Participativní výzkum může být časově náročnější a komplexnější než tradiční výzkumné metody, ale často vede k hlubšímu porozumění zkoumaného fenoménu a k užitečným výstupům pro samotnou komunitu.
V rámci kurzu jsme se s metodou seznamovali postupně. Lektor Helder využíval seznámení s teorií následované různorodými aktivitami v menších skupinách a posléze reflexí. Ve skupinách jsme si zkoušeli mimo jiné pantomimické divadlo, fokusní skupiny, práci s Hartovým žebříkem dětské participace, kazuistiky. Pro naši práci vytvářel problémové otázky a situace, které mohou nastat s našimi cílovými skupinami v rámci terénní práce. Nechával nás postupně procházet jednotlivými kroky, které jsou součástí procesu participativního výzkumu.
Digital Storytelling a Soundscape
Digital storytelling je způsob sdílení příběhů pomocí digitálních médií, jako jsou text, obrázky, zvuk a video. Hlavní principy digitálního vyprávění zahrnují:
- Multimedialita: Digitální vyprávění využívá různorodé formy médií, jako jsou text, obrázky, zvuk a video. Tato kombinace poskytuje bohatší a vícevrstevnatý zážitek pro publikum.
- Interaktivita: Digitální příběhy mohou zahrnovat prvky interaktivity, které umožňují divákům aktivně se zapojit do příběhu. To může zahrnovat klikatelné prvky, možnost rozhodování nebo jiné interaktivní prvky.
- Vizualizace: Důraz je kladen na vizuální prvky a grafiku. Obrázky a videa jsou klíčovými součástmi digitálního vyprávění, které pomáhají posílit a obohatit příběh.
- Příběhový oblouk: Stejně jako tradiční formy vyprávění, digitální vyprávění by mělo mít jasný příběhový oblouk. To znamená, že by mělo mít začátek, střed a konec, které vedou diváka přes určitý vývoj nebo zápletku.
- Zvukové prvky: Zvukové efekty a hudba mohou vytvořit atmosféru a zlepšit emocionální dojem digitálního příběhu. Správně použité zvuky mohou přidat hloubku a autentičnost.
- Dostupnost: Digitální příběhy by měly být snadno dostupné pro různé typy zařízení a uživatelské zkušenosti. To zahrnuje optimalizaci pro mobilní zařízení, různé prohlížeče a rychlost přístupu k obsahu.
- Digitální vyprávění umožňuje autorům a tvůrcům vytvářet poutavé a bohaté příběhy, které mohou být snáze sdíleny a konzumovány online. Kombinuje sílu slova s vizuálními a zvukovými prvky, aby vytvořilo komplexní zážitek pro publikum.
Ukázka: Digital Story
V rámci seznamování s metodou nám lektorka představila konkrétní program, ve kterém jsme později pracovali na svých krátkých filmech . Krokem od teoretického rámce k praxi bylo následné vytvoření 2 minutového videa, které mělo sdílet určité poselství prostřednictvím příběhu. Mezi tématy se objevovalo například násilí (nejen na internetu), bodyshaming, sociální cirkus, vyloučené lokality nebo třeba chyby systémových řešení státu. Jeden z dokumentů nám také umožnil nahlédnout přímo do procesu práce jedné z účastnic s jejím konkrétním klientem.
Zajímavé aktivity:
Pantomimické divadlo: Hodnoty dnešního světa a vize do budoucna v souvislosti s výzvami terénní, potažmo sociální práce.
Sociální cirkus – využití prvků cirkusových technik při navazování kontaktu s cílovou skupinou, vytvářením bližšího vztahu mezi pracovníky, klienty a jako nástroje pro otevírání intimních témat.
Fokusní skupiny na téma: Znázornění nezbytných dovedností, schopností a nástrojů sociálních pracovníků – multitasking, pečování, vyjednávání, aktivní naslouchání, reflexe, spolupráce, digitální schopnosti, trpělivost, přízpůsobivost, motivace, práce s emocemi a další.
Natáčení videa pro Unicef, které mělo vystihnout právo participace dětí a mladistvých – Children’s voice matters!
Hartův žebřík participace – kazuistiky jednotlivých účastníků, promítnutí do stupňů na žebříku a celkově reflexe tohoto nástroje.
Společná skupinová videa v rámci Digital storytelling: Od konceptu, poselství, příběhu až k finálnímu videu.
Velkým přínosem bylo následné sdílení mezi účastníky, které často doznívalo ještě po oficiálním ukončení pracovního dne dlouhými diskusemi na terase hostelu nebo při procházkách krásnou Lublaní.
Dobrá praxe
Pracovníci velmi dobře znají podmínky svých klientů, jejich potřeby, mají navázané vztahy, které jsou zcela nedílnou součástí naší práce a díky kterým je možné klienty daleko efektivněji zapojit. Díky sdílení mnoha osobních příběhů s klienty jsme si mohli lépe uvědomit, jak moc je naše práce důležitá a jak zásadní roli v jejich životech mnohdy hrajeme.
Ačkoliv každý pocházíme z jiné země a možná pracujeme s trochu jinou cílovou skupinou, všichni máme společný cíl, a to blaho klienta, kterého se pomocí motivace snažíme aktivizovat.
Jsme si vědomi, že v naší praxi využíváme některé prvky participativního výzkumu, nicméně až nyní, jsme k němu přistupovali metodologicky a konceptuálně. Nyní máme tento nástroj nastudovaný, prakticky jsme si prošli jednotlivými kroky a postupy a můžeme jej tedy využívat v plné šíři jeho potenciálu. Vnímáme, že může být dobrou metodou podpory vyjádření potřeb cílové skupiny a jejich prezentování jak ostatním klientům, donátorům, tak většinové společnosti.
Terezie:
Týden v Lublani pulsoval energiemi a zkušenostmi účastníků a vědomostmi lektorů. Jejich dovednost jsem vnímala mimo jiné v tom, že už od prvního dne jsme nebyli jen “posluchači” ale stali jsme se aktivními účastníky a zároveň tvůrci znalostí v celém procesu stáže. Díky společným diskuzím jsme měli možnost sdílet své zkušenosti, legislativní i kulturní rámce, které ovlivňují sociální práci s našimi cílovými skupinami. Helder i Antonia prokázali mimo jiné dar, umět pokládat takové dotazy a zadávat úkoly natolik do hloubky, že jsme často museli dát hlavy dohromady, jít v tématech a diskuzích až na dřeň, ve snaze pochopit jak zadání tak naši reakci. Výraznými momenty pro mne byly mimo jiné rozhovory s Julii , která v Paříži pracuje s lidmi bez domova, Josefem a Dimitrisem (Řecko), kteří pracují s menšinami a uprchlíky (především muži), dále s Bety a Floretinou, které jsou součástí komunitního centra v Bukurešti. Stále více si uvědomuji, jak zásadní je pro úspěšnou a kontinuální práci s lidmi důležitá spolupráce mezi poskytovateli služeb, tak donátory. Zároveň jak je i v této době náročné dokazovat potřebnost i efektivitu naší práce. Cením si nástroje participativního výzkumu, který nám může pomoci nejen směrem k zadavatelům a donátorům, ale také k podpoře vlastní aktivity naší cílové skupiny a komunity.
V rámci služby jsme aktuálně stihli využít prvky digital storytelling i participace v rámci rekapitulace naších měsíců a také ročního ohlédnutí klubu i terénního programu. Mladí, kteří byli součástí videí a různých aktivit následně ostatním přítomným sdíleli, co se odehrávalo, co si z různých aktivit uchovali v paměti a společně s pracovníky mají chuť plánovat další aktivity na službách.
Barbora:
Pojďme si hned na začátek přiznat, že práce streetworkerů není vždy zrovna jednoduchá. Čas strávený v Ljublani byl ale přesně tím momentem, kdy si člověk uvědomí, jak skvělé příležitosti ale přináší. Strávit týden s opravdovými odborníky svého oboru a s partou neskutečně srdečných a milých lidí z celé Evropy, je přesně ten hnací motor, který jako pracovníci jednou za čas potřebujeme. Abychom díky nekonečným diskuzím a sdílením dobré praxe zjistili, kde je naše role, lépe pochopili potřeby našich klientů a že naše práce má opravdu smysl. Díky tomuto týdnu, jsem si opět uvědomila, jak moc důležitý je akcent networkingu a jak skvělou komunitu tito lidé tvoří. Díky Helderovi za to, jakým způsobem mi předal své zkušenosti, i to za to, jak nás někdy potrápil a my díky tomu mohli jít opravdu do hloubky a dojít ke spoustě aha momentům. Díky Antonii za to, s jakou lehkostí mi umožnila zkusit si pro mě něco naprosto nového a zjistit, že i něco, co bych nečekala, mě může opravdu bavit. Díky všem účastníkům, se kterými jsem si mohla popovídat o jejich práci a získat tak vhled do problematiky sociální práce napříč celou Evropou. Díky holkám ze spřáteleného závodu Bob za péči a naši kooperaci. Díky tomuhle týdnu se mi zas bude nějaký čas pracovat s větší lehkostí a radostí.
Eva:
Ze všeho nejvíc se mi líbila možnost setkat se s kolegy z jiných států a získat vhled do jejich činnosti s klienty. Velmi hřejivým zjištěním (nikoli až tak překvapujícím) bylo, když jsem si uvědomila, že ačkoli můžeme mít malinko odlišné postupy, naším cílem je vždy prospěch a blaho našich klientů. Díky sdílení nejrůznějších příběhů z praxe jsem pochopila, jak důležitá a jak ceněná by naše práce měla být. Pomocí mnohých brainstormingů, diskuzí a úvah jsme měli příležitost se na naši práci podívat z různých pohledů a osvěžit si i základní teorie a koncepty. Jedním ze zásadních momentů bylo si připomenout, že klienti mají velmi důležité právo participace a naším úkolem jakožto sociálních pracovníků je umožňovat jim, aby jejich potřeby byly nejen v nejlepším případě naplněny, ale zároveň vyslyšeny i dalšími subjekty. Aktivity, které jsme společně dělali, ať už se jednalo o focus groups nebo o tvůrčí práci, byly velmi obohacující, zábavné a rozvojové. Proto jsem za tuto příležitost opravdu vděčná a vnímám, že mi pomohla mou práci uchopovat ještě zodpovědněji a být zároveň aktivnější, co se týče vytváření programu. Zatím jsem neměla možnost zapojit naši cílovou skupinu například do story tellingu, nicméně určitě zvažuji, jakým způsobem by naši klienti mohli participovat na aktivním vyprávění jejich osobního příběhu. Věřím, že využití moderních technologií je něco, co by mohlo být prostředek k tomu, jak klientům pomoci, aby někdo slyšel” jejich hlas”. Proto moc děkuji Antonii, která nám pomocí svých zkušeností předala podstatné informace a metody, jak tohoto nástroje můžeme využít. Také chci ocenit Heldera za vytvoření velmi přátelské, příjemné a veselé atmosféry, která byla pro nás účastníky nejen motivační, ale také příznivá pro naši mysl. Za poskytnutí zázemí, stravy a koordinaci celého školení moc děkuji holkám z Bob zavod Bob. Musím rozhodně říct, že celé školení pro mě bylo velmi inspirující a povzbuzující k dalšímu vzdělávání, abych mohla klientům poskytovat co nejlepší služby a posouvala je na vyšší úroveň.
A v neposlední řadě díky ČAS za příležitost!
Terka, Bára, Evča
Akce byla součástí projektu NOLEBY organizace Dynamo International Street Workers Network a byla realizována díky projektu “Research makes it better”, spolufinancovaného programem Erasmus + KA 1 – Mobility of youth workers.