Oborový portál o nízkoprahových socialních službách a zařízeních.
 
.zprávičky
11 | 04 | 14
Zasedání Správní rady ČAS
Dovolujeme si Vás pozvat na jednání Správní rady ČAS (16.4., Praha, Kancelář ČAS). Program jednání najdete zde (pdf). Zápis z posledního zasedání najdete v kategorii Zápisy na webu ČAS.
Archiv >
 
 
.inzerce
14 | 04 | 14
Nízkoprahový klub Džagoda
Kontaktní sociální pracovník
JAHODA o.p.s. – nestátní nezisková organizace s 15 letou tradicí hledá do svého týmu posilu na pozici sociálního kontaktního pracovníka v NZDM D...
15 | 04 | 14
Klub Jednatrojka
Koordinátor nízkoprahových programů
Proxima Sociale o. p. s. vyhlašuje výběrové řízení na pozici regionálního koordinátora nízkoprahových programů pro děti a mládež.
Hlavní nápln...
15 | 04 | 14
Terénní při NZDM - Free klub
Sociální pracovník
SKP-CENTRUM, o.p.s. hledá pracovníka/pracovnici na pozici SOCIÁLNÍ  PRACOVNÍK / NICE pro Terénní program při NZDM - Free klub.

M...
10 | 04 | 14
Kontaktní centrum DRUG OUT
Sociální pracovník / pracovník v sociálních službách
DRUG-OUT Klub Ústí nad  Labem přijme sociálního pracovníka(pracovnici) - pracovníka v sociálních službách pro Kontaktní centrum pro drogově závis...
10 | 04 | 14
YMCA Praha o.s. - Streetwork
Terénní pracovník
Terénní pracovník Streetwork YMCA Praha

Požadujeme
Kvalifikaci pro výkon sociálních služeb dle zák. 108/2006. Lépe sociálního prac...
09 | 04 | 14
StreetWork.cz
Pedagog volného času
Pedagog volného času v novém odpoledním klubu pro sociálně znevýhodněné děti ve věku 6-12 let na Praze 8, Palmovka

Hledáme pedagoga vol...
Archiv >
 
 
 
Advertisement
HomeOdborná sekceOdborné práceKořeny vzniku NZDM v České republice

31 | 10 | 06 Verze pro tisk

Kořeny vzniku NZDM v České republice

Nízkoprahová zařízení pro děti a mládež (dále jen NZDM) jsou v naší republice institucí poměrně novou, etablující se zhruba od druhé poloviny devadesátých let minulého století. K jejich velkému rozvoji (chtělo by se říci boomu) došlo na konci devadesátých let, sám bych řekl, že někdy v období let 1999 – 2002. Kořeny vzniku těchto zařízení je ale podle mého názoru nutné hledat ještě dříve, někdy v polovině devadesátých let.

Když jsem zpracovával svoji diplomovou práci, která se problematikou NZDM zabývala, zjistil jsem, že krátká historie existence nízkoprahových zařízení nebyla v žádném dostupném pramenu v podstatě podrobněji popsána.

Pokusil jsem se proto sám o jakýsi krátký historický exkurz, při němž jsem při putování po historii vzniku nízkoprahových zařízení pro děti a mládež označil čtyři klíčové momenty.

Mezník prvý – streetwork

 Velký význam pro vznik zařízení, v té době ještě rozhodně neoznačovaných jako nízkoprahová zařízení pro děti a mládež, ale spíše prostě a jednoduše kluby pro děti a mládež nebo něco na ten způsob, měla v té době se etablující práce na ulici neboli streetwork, která se právě v těchto letech začala formovat, a to především na úrovni státu.

Na základě usnesení vlády č. 341/94, k Programu sociální prevence a prevence kriminality, byla právě od roku 1994 experimentálně zavedena funkce sociálního asistenta. (U zrodu funkce sociálního asistenta a při jeho zavádění do praxe stály Tereza Čakrtová a Zdena Bednářová, pracovnice oddělení sociální prevence Ministerstva práce a sociálních věcí ČR.) Sociální asistent byl zřízen jako článek sociální prevence, který měl představovat specifikou terénní sociální práci s dětmi staršího školního věku a mládeží ohroženou nebo již zasaženou sociálně patologickým vývojem.

Sociální asistent byl definován jako specializovaný pracovník okresních (obvodních, magistrátních nebo městských) úřadů, který pracuje s cílovými skupinami v jejich časoprostoru, tj. v místech a časech, kdy a kde se obvykle vyskytují. Cílovou skupinou se v tomto případě rozuměly děti a mladiství žijící rizikovým způsobem života. Jednalo se především o děti staršího školního věku, mladistvé a případně i mladé dospělé, kteří trávili většinu svého volného času na ulici a byli v určitém smyslu slova nápadní – tato nápadnost se projevovala ve způsobu trávení volného času bez smysluplné náplně, chování s asociálními či antisociálními prvky, komunikaci obtěžující okolí, nápadném provokujícím oblečení, a podobně.

Je nutné v této souvislosti dodat, že streetwork nebyl etablován jen na úrovni státní správy a samosprávy, ale že paralelně se zavedením sociálních asistentů se streetwork začal rozvíjet na úrovni nestátních organizací – mezi prvními nestátními organizacemi, které práci na ulici začaly zavádět, byla v tomto případě zařízení pracující s drogově závislými, a teprve později se metoda sociální práce rozšířila i na jiné cílové skupiny, například prostitutky, bezdomovce, Romy, „děti s klíčem na krku“ (neboli současnou terminologií neorganizované děti a mládež na ulici), apod.

V této době nikdo přesně nevěděl, jak streetwork dělat, všichni měli jen množství energie, chuti a nadšení do práce. Systematické vzdělávání v dané problematice stále scházelo, ani příslušné odborné školy neměly ve svých přednáškách zařazenou problematiku streetwork. Proto byla snaha navázat kontakty s kolegy ze zahraničí, kde tato práce měla delší tradici.

 Za rozhodně šťastné (ne-li klíčové) bylo v tomto případě navázání spolupráce s kolegy ze Spolkové republiky Německo, konkrétně ze Saské sociální akademie, která (ve spolupráci s odborníky ze starých spolkových zemí) koncipovala pro sociální asistenty ucelené vzdělávání v problematice streetwork, čímž se v přeneseném smyslu slova zasloužila o rozšíření teoretického zázemí práce streetwork u nás.

Uvedené vzdělávání a kontakty s kolegy z Německa se podepsaly na rozvoji streetworku, ale možná překvapivě se stejně významně podílely i na vzniku budoucích nízkoprahových zařízení. Na základě vzdělávání a pod přímou inspirací navštívených center mládeže v Sasku (což bylo součástí vzdělávacího procesu) začali sociální asistenti zhruba právě od roku 1995 budovat svá zázemí, kam se svými klienty přecházeli z ulice, první „nízkoprahová centra pro děti a mládež“. Tak v této době vznikají centra a kluby například v Klatovech, Hradci Králové, Jablonci nad Nisou, Karlových Varech, Plzni nebo Českých Budějovicích (řada z nich, třeba v Hradci Králové, se stala základem pro dnešní NZDM v podobě, jakou mají v současné době).

Stejně jako v případě streetworku je potřeba zmínit, že některá zařízení pro děti a mládež vznikla v této době na úrovni nestátních organizací – za všechny případy bych jmenoval Milíčův dům v Jaroměři nebo Krok v Praze – Modřanech. Další nestátní zařízení už na sebe nenechala dlouho čekat a začala postupně vznikat a rozvíjet se.

Mezník druhý – grantová politika nadací

Za další velmi významný moment, který přímo ovlivnil rozvoj v oblasti nízkoprahových klubů, byly přímé grantové programy nadací, například program Děti ulice Nadace Open Society Fund Praha (byl realizován v letech 1999 – 2000), program Gabriel Nadace rozvoje občanské společnosti (období 2001 – 2002) nebo program Fond mládeže firmy Levi Strauss Nadace Via (v roce 2003).

V rámci těchto programů přišla do klubů významná finanční podpora, která řadu z nich postavila na nohy – nadační peníze totiž v té době hrály v rozpočtech nízkoprahových a dalších klubů pro děti a mládež zásadní roli, protože ostatní zdroje financí (od samospráv i orgánů státní správy) byly minoritní.

Na konci devadesátých let tak přišla vlna, při níž vznikla a pevně se usadila další zařízení pro děti a mládež. Pro příklad je možné jmenovat některé z nich …

 Program Děti ulice Nadace Open Society Fund Praha, který byl zaměřen na streetwork s dětmi a mládeží a práci v nízkoprahových zařízeních a komunitních centrech, podpořil například Prevcentrum Ulita Blansko, Cheiron T v Táboře, Charitní Prevcentrum v Adamově, sdružení Via Commoda Rychnov nad Kněžnou, Klub Hurá Kamarád Pardubice, Caduceus Olomouc nebo Centrum sociálních asistentů v Plzni. – dohromady osm projektů.

Program Gabriel Nadace Rozvoje občanské společnosti podporoval projekty zaměřené na volný čas neorganizovaných dětí a mládeže ve věku 6 – 20 let, mj. konkrétně i nízkoprahové kluby, a jeho podpora byla ještě významnější. V jeho rámci bylo podpořeno 42 projektů v prvním kole a 14 projektů v kole druhém, ze současných nízkoprahových zařízení pro děti a mládež například Jižní pól a Krok v Praze, Vrakbar Jihlava, Salesiánské středisko v Praze, Futur v Chrudimi, Klub Zámek Třebíč, Milíčův dům v Jaroměři, centra Farní charity v Rumburku nebo Přelouči, a řada dalších.

Fond mládeže Levi Strauss & Co Nadace Via byl vypsán na podporu projektů inovativních nízkoprahových klubů. Do programu se mohly přihlásit jenom organizace vyzvané nadací, kterých ale bylo dvacet tři. Z celkem šestnácti došlých projektů bylo nakonec podpořeno sedm – Ratolest z Brna, Milíčův dům v Jaroměři, Dokořán v Náchodě, Prevcentrum Ulita Blansko, Krok Praha, Unie Kompas Zlín a sdružení Cesta z Prahy.

Bez takto cíleně zaměřené finanční podpory nadací by se rozvoj v oblasti nízkoprahových zařízení pro děti a mládež určitě nedostal tak rychle dopředu.

Mezník třetí – pracovní skupina ČAS

Jedním z posledních významných kroků v historii nízkoprahových zařízení a klubů bylo založení pracovní skupiny nízkoprahových zařízení pro děti a mládež v rámci České asociace streetwork.

Česká asociace streetwork byla založena v dubnu 1997 jako profesní organizace, která sdružovala odborníky z praxe i teoretických pracovišť působících v oblasti streetwork. Jejím cílem bylo vytvořit platformu pro odborný dialog na všech úrovních, zastřešovat supervizi, rozpracovávat metodiku streetwork, ale také rozvíjet vzdělávání a výměnu informací, atd.

Postupem času – ostatně ruku v ruce s rozvojem samotného streetworku – se v rámci České asociace streetwork začala řešit i problematika nízkoprahových zařízení pro děti a mládež. Tento dialog vyvrcholil v lednu 2001, kdy zmiňovaná pracovní skupina vznikla. Důvodem vzniku pracovní skupiny, která byla formálně zaštítěna ČASem, byla potřeba sebedefinování se jako nízkoprahových zařízení pro děti a mládež, vymezení se od ostatních činností s dětmi a mládeží a stanovení měřítek kvality.

 Vytvořená pracovní skupina, jejímiž členy byli v převážné míře pracovníci NZDM z celé ČR, si vytkla vlastně jeden úkol – vytvořit standardy nízkoprahových zařízení pro děti a mládež. V průběhu roku 2001 pracovní skupina rozdělená na čtyři podskupiny vytvořila pracovní verzi standardů, které v této podobě existují prakticky stále. Je ale třeba zdůraznit, že vytvoření tohoto – byť pracovního – materiálu mělo pro rozvoj NZDM zásadní význam. Na základě pracovní verze standardů se rozběhly další kroky a činnosti, počínaje projektem Rozvojových auditů NZDM a konče seminářem, na němž byly definitivně dokončeny standardy NZDM včetně definování „nízkoprahovosti“ a dalších pojmů týkajících se NZDM. Na činnost pracovní skupiny ale také (ať už přímo či nepřímo) navázal vzdělávací program Gabriel podpořený NROS, kterým prošlo 80 frekventantů z 50 zařízení.

Činnost pracovní skupiny měla pro další rozvoj nízkoprahových zařízení význam skutečně poměrně zásadní – zařízení, která byla do té doby často a na řadě míst poznamenána velkým entuziasmem a velkou angažovaností pracovníků, se pod tlakem vznikajících materiálů, informací i odborného dialogu začala profesionalizovat, zkvalitňovat svoji práci, zvyšovat odbornou úroveň svých pracovníků i poskytovaných služeb.

Mezník čtvrtý – osobnosti

Není možné nepoznamenat, že by se rozvoj oblasti nízkoprahových zařízení pro děti a mládež rozhodně neobešel bez spousty lidí, kteří se v období vzniku podíleli na vzniku a formování NZDM.

V této souvislosti mne napadla čtyři jména lidí, kteří mají v historii vzniku NZDM své místo a podle mého názoru toho hodně ovlivnili.

Jiří Staníček, jeden z prvních „streetů“ (sociálních asistentů), spoluzakladatel jednoho z prvních „nízkopraháčů“ v Milíčově domě v Jaroměři, spoluzakladatel ČAS a řadu let člen jeho výkonného výboru a v současné době ředitel o. s. Laxus Hradec Králové, se v polovině devadesátých let hodně podílel na vytváření definic, formulací a vyjasňování a čištění pojmů nejen v oblasti streetwork, ale přeneseně právě i u právě vznikajících zařízení a center pro děti a mládež (dnešních NZDM).

Vladimír Bodlák, dlouholetý ředitel Komunitního centra KROK v Praze a aktivní člen pracovních skupin pro vytváření standardů sociálních služeb (nejen při ČAS, ale hlavně při MPSV) měl rovněž velký vliv na vyjasňování pojmů nízkoprahovost v sociálních službách a nízkoprahová zařízení. Ti, kteří se v oboru pohybují déle, si možná vzpomenou na konferenci „Kroky do rizika – žně či úhor?“, která se konala v březnu 1999 a v jejímž rámci proběhl i workshop „Nízkoprahovost jako fenomén a mýtus“, který moderovali Petr Klíma a právě Vláďa Bodlák. V oblasti NZDM v současné době nepůsobí.

Petr Klíma, sociální pedagog, spoluzakladatel centra Krok v Praze (a celého sdružení Proxima Sociale), spoluzakladatel ČAS, šéfredaktor bulletinu Éthum, supervizor, spolupořadatel celé řady konferencí, atd., se také hodně podílel na vyjasňování pojmů nízkoprahovosti (viz například workshop „Nízkoprahovost jako fenomén a mýtus“) a zavádění standardů, velkou měrou přispěl k realizaci úspěšného vzdělávacího programu Gabriel a oblast NZDM také aktivně ovlivňuje stále.

Aleš Herzog, nejmladší ze všech čtyř, šéf Prevcentra Ulita Blansko. Jeho jméno je se zkratkou „NZDM“ hodně svázáno zejména v období posledních několika let, ať už jde o iniciaci založení a koordinaci pracovní skupiny ČAS, která vytvářela standardy nízkoprahových zařízení pro děti a mládež, o iniciaci vypracování projektu Vzdělávacího programu Gabriel podpořeného NROS a koordinaci Rady projektu, která vzdělávací program řídila, časté publikace o dané problematice a iniciace ve prospěch NZDM vlastně stále.

Někdo by chtěl možná doplnit i další jména a některá by sem určitě i patřila. Není to samozřejmě tak, že by bez zmíněných čtyř pánů nebylo NZDM – je to ale tak, že oni – alespoň podle mého názoru – udělali ve prospěch „nízkopraháčů“ hodně práce a nesou velký podíl na tom, jaké úrovně se NZDM podařilo dosáhnout v současné době.

Mgr. Jan Čechlovský

O autorovi: Mgr. Jan Čechlovský, narozen 1974, v současnosti místostarosta města Chrudim, dlouholetý předseda České asociace streetwork a ředitel o.s. Šance pro Tebe Chrudim, člen o.s. ProFotbalFans zabývajícího se prací s fanoušky, inspektor sociálních služeb.

Použito z mé diplomové práce (strana 14 – 20):

ČECHLOVSKÝ, Jan. Nízkoprahová zařízení pro děti a mládež (volnočasová aktivita nebo sociální služba?). Hradec Králové: PdF UHK, 2005. 99 s. Diplomová práce.

 
.Home .Odborná sekce .Fórum TP .Otázky a odpovědi .Fotogalerie .Odkazy .Partneři .Mapa portálu
.Metodika .ČAS .Vše o členství v ČAS .Vzdělávání .Konference .Týden klubů . . .RSS kanál .Odběr novinek emailem | ČAS © 2006 - 2014 | portal@streetwork.cz