Oborový portál o nízkoprahových sociálních službách a zařízeních
 
.inzerce
09 | 01 | 18
Kontaktní centrum Hodonín
Kontaktní/terénní sociální pracovník/ce
Oblastní Charita Hodonín vypisuje výběrové řízení na obsazení pracovní pozice: Kontaktní/terénní sociální pracovník/ce 
pro zařízení: Kontak...
09 | 01 | 18
Klub Radotín
Soc. pracovník/ce nebo PSS
Proxima Sociale o.p.s. vyhlašuje výběrové řízení na pozici sociální/ho pracovnici/níka nebo pracovnici/níka v sociálních službách pro cílovou skupinu...
09 | 01 | 18
NZDM Shelter RIAPS
Pracovník NZDM
Nízkoprahové zařízení pro děti a mládež Shelter RIAPS vyhlašuje výběrové řízení na pozici PRACOVNÍKA NZDM


Nízkoprahové zařízení p...
09 | 01 | 18
Terénní programy Brno
Terénní pracovník
Terénní programy v Brně, Společnost Podané ruce o.p.s., přijmou nové kolegy či kolegyně na pozici: terénní sociální pracovnice/pracovník
14 | 12 | 17
ČAS
PR pracovník/ce ČAS
Česká asociace streetwork vyhlašuje výběrové řízení na pozici pracovníka/ce public relation.

Náplň pozice:
- plánování, příprav...
14 | 12 | 17
ČAS
Koordinátor/ka celostátní oborové konference ČAS
Česká asociace streetwork vyhlašuje výběrové řízení na pozici pracovníka/ce pro přípravu oborové konference, kterou bude ČAS realizovat 21. – 22...
Archiv >
 
 
 
HomeOdborná sekceOdborné práceJací jsou klienti NZDM?

08 | 04 | 10 Verze pro tisk

Jací jsou klienti NZDM?

V druhé polovině loňského roku se celá řada z vás podílela na dotazníkovém šetření - „Jací jsou klienti NZDM?“ Ve spolupráci s Národním institutem dětí a mládeže proběhlo rozsáhlé dotazníkové šetření, ze kterého bychom se měli dozvědět, jací jsou klienti NZDM. Projekt byl dokončen a vy se můžete podívat na jeho výsledky.

Závěrečná zpráva z výzkumu Zdravé klima v zájmovém a neformálním vzdělávání

ilustrační fotoVýzkum je součástí projektu Národního institutu dětí a mládeže Klíče pro život - Rozvoj klíčových kompetencí (dále jen KPŽ) v zájmovém a neformálním vzdělávání, který se zabývá systémovou podporou volnočasových aktivit dětí a mládeže v oblasti zájmového a neformálního vzdělávání, cíleným rozvojem jeho forem a obsahu a to ve vazbě na strategické dokumenty ČR a EU, aktuální potřeby cílových skupin, naplňování školského zákona , koncepci státní politiky a rámcové vzdělávací programy.

Jak již bylo v úvodu popsáno, objektem výzkumu byly děti a mládež ohrožené sociálním vyloučením. Cílem šetření bylo popsat jejich rodinné a sociální zázemí, způsoby trávení volného času, vztah ke škole a identifikovat jejich hlavní problémy a způsoby, kterými je řeší. Lepší orientace v této problematice je nezbytnou podmínkou pro nastavení efektivních nástrojů, které mohou pomoci při začleňování této cílové skupiny do neformálního a zájmového vzdělávání.

Ačkoli většina dotázaných uvedla, že žije s matkou i otcem, musíme zohledňovat fakt, že některé děti, zejména ty mladší, nejsou schopny odlišit „biologického„ otce od matčina druha (nebo to vědí, ale nepřiznávají to). Rodiče našich respondentů pocházejí zejména z nižších vzdělanostních skupin (třetina otců i matek je vyučena a desetina dosáhla pouze základního vzdělání). Respondenti s vysokoškolsky vzdělanými rodiči nejsou v našem vzorku téměř zastoupeni. Ovšem téměř třetina dotázaných na otázku po vzdělání rodičů odpovědět neuměla. I to může být jeden ze signálů, že komunikace v rodině nefunguje úplně ideálně. Z výzkumu vyplynulo, že rodiče jsou k trávení volného času svých dětí poměrně benevolentní, nemají o něm příliš přehled. Stejně tak děti toho nevědí mnoho o svých rodičích.

I když velká část respondentů uváděla, že ve škole dosahuje dobrých výsledků a je v této oblasti spokojena a dokonce, že školní známky jsou pro ně důležité, domníváme se, že jejich nároky a percepce úspěchu ve škole jsou u těchto dětí a mládeže zpravidla nastaveny poněkud níže (pravděpodobně i v souladu s očekáváními a nároky jejich sociálního okolí zejména rodiny). Zatímco školní prospěch respondentů se z výsledků výzkumu nejeví až tak problematický, závažněji se jeví častější překračovaní stanovených norem a pravidel, jehož důsledkem je zvýšený výskyt všech typů sankcí. Prostředí školy se dle uvedených odpovědí také bezprostředně týká nejvíce pociťovaných problémů a podobně také učitelé jsou častěji označováni, jako ti, se kterými respondenti přicházejí do konfliktu.

Kromě toho třetina dotázaných dětí a mládeže má zkušenost s řešením jejich chování na policii a sociálními pracovníky. Podobně je tomu s rizikovými projevy chování, jejichž výskyt je u této cílové skupiny alarmující.

Organizovaný volný čas je v případě dětí a mládeže ohrožených sociálním vyloučením spojen především s činností v nízkoprahových zařízení. Jiné instituce poskytující volnočasové aktivity navštěvuje pouze třetina dotazovaných . Výsledky výzkumu jasně ukazují důležitou roli nízkoprahových zařízení v životě cílové skupiny. Kromě toho, že poskytují svým klientům jisté sociální zázemí, ve většině případů nabízí také široké spektrum volnočasových aktivit s různým stupněm organizovanosti. NZDM poskytuje především sociální služby (sociální poradenství, prevence apod.) - činnost je na bázi klubu, tzn., kdo přijde, ten se určitým způsobem zabaví, buď za účasti pracovníka NZDM nebo individuálně. Ve většině případů se ale nejedná o činnosti s dlouhodobě stanoveným harmonogramem, které vyžadují pravidelnou docházku účastníka, aby bylo možno sledovat vývoj v jeho schopnostech a dovednostech . Právě díky rozdílnému pojetí trávení volného času (NZDM vs. SVČ a další NNO) dochází k divergentnímu pohledu na děti a mládež. Domníváme se, že chybí návaznost, informovanost i vzájemná spolupráce mezi NZDM a SVČ nebo dalšími NNO. Své uplatnění by zde měli mít i pedagogicko-psychologičtí pracovníci.

Nabízí se zde zdůvodnění, že mezi systémem zájmového a neformálního vzdělávání, které nabízejí buď školská zařízení jako např. střediska volného času nebo nestátní neziskové organizace, a sociální službou, do které spadá činnost NZDM, jsou rozevřeny nůžky. Není jasně daná propojenost a už jenom příslušnost dítěte k tomu kterému typu organizace vytváří v myslích pracovníků pracujících s dětmi a mládeží umělou segregaci.

Problémy, které mají tyto děti a mládež, se dle výsledků výzkumu většinou nejevily jako úplně odlišné od těch, se kterými se musí vyrovnávat populace jejich vrstevníků. Zarážející ale je, že poměrně velká část vnímá své problémy jako těžko řešitelné a část dokonce jako momentálně neřešitelné. Z výzkumu také vyplynulo, že pokud děti a mládež nějaké problémy mají, svěřují se s nimi kamarádům v menší míře matce a jen velmi zřídka vedoucímu klubu, kroužku či oddílu. Navíc čím jsou respondenti starší, tím menší potřebu se svěřovat mají. Je tedy zřejmé, že v jejich životech často chybí důvěryhodný dospělý (například výše zmíněný vedoucí kroužku / klubu / oddílu). Další alternativou by pak mohli být tzv. mentoři, dospělí lidé, kteří pomáhají dospívajícím s rozvíjením jejich individuálního růstu a získáváním sociálních dovedností, ale zároveň se jim postupem doby stávají starším kamarádem. Mentoring v ČR ovšem není dosud etablován. Jistou nadějí může být projekt Klíče pro život, v jehož rámci by měl vzniknout vzdělávací modul pro budoucí mentory a organizace, které by se touto službou chtěly zabývat. I zde se otvírá prostor pro odborníky z pedagogicko-psychologických poraden, kteří by mohli těsněji spolupracovat jak se školskými zařízeními, tak především s NZDM a to zvláště v rovině problémů, které respondenti považují za neřešitelné (viz. Graf č. 69).

Vzhledem k charakteru cílové skupiny (ale i konzultacím v rámci předvýzkumu) jsme implicitně očekávali výsledky, které nám tuto skupinu dětí a mládeže ukážou v negativním světle, se způsobem života odchylujícím se od normy „běžných“ dětí, tedy dětí teoreticky neohrožených sociálním vyloučením. Ovšem navzdory těmto předpokladům jsme zjistili, že ačkoli řada dětí z cílové skupiny žije v neuspokojivém sociálním zázemí a má například sklony k rizikovému chování, výzkum nepotvrdil, že by zde žila výrazná a jednolitá skupina dětí a mládeže na sociálním dně. Nabízí se zde ovšem otázka, nakolik odlišná by byla zjištění, pokud bychom zařadili do výzkumu také děti a mládež z vyloučených lokalit, kteří služeb nízkoprahových zařízení nevyužívají vůbec.

Předmětem výzkumu byla často poměrně citlivá témata a použití techniky rozhovoru face to face a jeho záznamu do zkonstruovaného dotazníku nemuselo některým respondentům zcela vyhovovat. Pro prohloubení znalosti o problematice dětí a mládeže ohrožených sociální exkluzí by bylo vhodné výzkum doplnit o kvalitativní šetření - formou focus groups, či technikou individuálních hloubkových rozhovorů a biografických vyprávění.

Jsme si jistí, že ze strany respondentů by došlo k větší důvěře k výzkumníkům a výsledná data by měla vyšší výpovědní hodnotu a lépe by vystihovala problematiku dětí a mládeže ohrožených sociálním vyloučením.


 

 
.Home .Odborná sekce .Fórum TP .Otázky a odpovědi .Fotogalerie .Odkazy .Partneři .Mapa portálu
.Metodika .ČAS .Členství v ČAS .Vzdělávání .Konference .Týden klubů .Cena . . .RSS kanál .Odběr novinek emailem | ČAS © 2006 - 2018 | portal@streetwork.cz