Nebylo nic nalezeno.

Rozhovor s Lukášem Carlosem Hrubým

Lukáš je odborným ředitelem Společnosti Podané ruce. Žije a pracuje v Olomouci.

Jak ses dostal k práci v oboru?

Studoval jsem v Brně na Ekonomicko správní fakultu obor personalistiky, tam jsem se setkal s docentkou Boženou Buchtovou, která nám přednášela psychologii. Při výběru povinných praxí jsem pak volil poradenské pracoviště před personální agenturou. Tak jsem se poprvé ocitl v kontaktním centru pro uživatele drog v Olomouci - a už jsem nikdy neodešel. Po stáži jsem téměř rok pracoval jako dobrovolník a následně získal smlouvu na pozici kontaktního pracovníka.

Carlos je Tvoje křestní jméno? Jak jsi k němu přišel?

Carlos je moje druhé křestní jméno, mám jej v občance i v rodném listu. Historek k jeho původu je spoustu…:-). Pravdou je, že je to jméno přidané. Využil jsem příležitosti svatby a jméno zlegalizoval.

Jsi odborný ředitel. Stíháš v nějaké malé míře práci s klienty? Pokud ano, s jakými?

 Přímou práci s klienty si držím celou dobu. Je to pro mne důležité. Mám na to vyčleněny dva půldny. Hodně mi nahrává skutečnost, že má kancelář je hned vedle ambulance. Nemám tedy žádné ztrátové časy, stačí mi za klienty přejít z jedné místnosti do druhé. Za roky v oboru je cílová skupiny klientů, se kterými pracuji, hodně široká, přesto nyní nejvíce převažují hráči a jejich blízcí.

Jaké vzdělávání Ti nejvíce dalo? A jaký druh vzdělávání podporuješ či doporučuješ Tvým kolegům?

Já to vzal z druhé strany, než bývá zvykem. Nejprve personální škola, které mě nasměřovala k oboru, pak výcvik a teprve pak studium psychologie a další výcvik. Těžko říci, co bylo zásadnější. Jedno navazovalo na druhé a vše mělo ve své době význam. Snažím si vzít, co považuji za dobré. Skládá se mi do vlastní mozaiky. Kolegové k nám přichází už s vystudovaným oborem, podpora z naší strany je tedy v oblasti dalšího vzdělávání a výcviků. Snažíme se šít tuto nabídku na míru.

Jakým způsobem řídíš lidi? Co tě nejvíce vytočí?

Mám rád „samonosné“ kolegy. Kolegy s vlastním názorem a iniciativou. Raději s někým vášnivě diskutuji, než pracuji s někým, kdo jen čeká, co se mu řekne. Nemám rád pasivitu a věty typu „Takhle se to nikdy nedělalo…“ Naštěstí mám kolem sebe čím dál tím víc hlav otevřených, zvažujících a odvážných. V tom to smyslu mě práce hodně baví.

Asi často jednáš se zástupci státní správy, samosprávy, různými politiky? Jak nás vnímají jako obor? Zlepšuje se naše postavení?

Jednám s politiky i úředníky neustále, každodenně. Je to hlavní část mé nynější práce. Ve vnímání oboru to je hodně různé a záleží na spoustě faktorů. Jedním z významných je délka jejich působení ve veřejné správě. Volební systém přivádí co čtyři roky nové postavy. Někteří jsou informovaní a mají o našem oboru nějako představu. Jiní přichází s povrchními provoličskými postoji. Náš obor - vnímaný stále především přes politiku nelegálních drog - je oborem velmi malým. Má v sobě potenciál mediální zkratky, na kterou politici i úředníci v dobrém i zlém slyší.

Jak vnímáš aktuální stav drogových služeb v ČR?

Zastavený, konzervovaný. Síť služeb je docela široká a zajímavě nadefinovaná. Díky politice a finančním zdrojům je ale už řadu let neměnná. Služby se snaží zachovat to, co mají, a na rozvoj či inovaci není čas. Já osobně mám v hlavě i na papíře v podobě projektového záměru několik typů služeb, které dle mého v ČR chybí. Bez finančních prostředků a odborné diskuse nad měnící se scénou, potřebami klientů a naší měnící se mírou znalostí to nepůjde.

Drogové služby jsou na „území s nabídkou více identit" - zdravotní, sociální, adiktologické... Jaká to vidíš ty, měli bychom se hlásit k adiktologické identitě a opouštět zdravotní a sociální pole?

Dle mého ne. Adiktologický obor je pro mne oborem zastřešujícím vnitřně multidisciplinárním. Osobně bych raději viděl i formální adiktologické vzdělání jako nástavbu, atestaci, nikoli jako samostatný obor, to je dle mého matoucí. Sociální pracovník, psycholog, pedagog, lékař…všichni mají svoji alma mater. Na tu, pokud se rozhodnou pracovat v oboru, by mohla nasedat odborná adiktologická nástavba. Nicméně vyvinulo se to jinak. Myslím, že musíme multidisciplinaritu chránit. Vážím si práce sociálních pracovníků, pedagogů i jiných profesí v oboru a nemyslím si, že jsou vždy zastupitelní univerzálním adiktologem. Mimochodem i sílící hlasy, že nyní je potřeba dívat se na závislost především optikou nemoci je dle mého úkrok stranou. Ne vždy to, co je lepší logisticky, je nejlepší pro obor.

Olomoucká sekce SPR provozuje jak služby drogové, tak nízkoprahové kluby... Jaké to má výhody a úskalí?

Úskalí nevnímám příliš silně, spíše výhody. Já vidím nízkoprahy jako ztělesněnou cílenou prevenci. Jsem poněkud skeptický k účinnosti „standardních“ preventivních programů, ale nízkoprahy s možností dlouhodobého cíleného doprovázení a intervencí mohou dokázat mnohé. Pracovníci se s tématy, které přinášení klienti, potkávají relativně zavčas. Ještě před rozvojem hlubší patologie. Mohou směřovat, přinášet informace, jít příkladem, doprovázet… Nízkoprah tak často funguje jako sociální trenažer s přidanou hodnotou zpětné vazby.

Jací pracovníci přicházejí do oboru v posledních 10ti letech? Jaké jsou jejich přednosti a nedostatky?

Jsou informovaní a mají zájem. U psychologů jsme někdy „jen“ přestupní stanice ke klinice, což je škoda. Do výběrových řízení se vždy hlásí spoustu uchazečů, a tak je možné si vybrat ty, kteří stojí nohama na zemi a vědí, co chtějí. Hledáme si ty, kteří zároveň přinášejí nějaké vlastní podněty, energii.

SPR patří mezi velké neziskovky... Jak vnímáš stabilitu NNO v ČR? Hrozí, že budou organizace zanikat z důvodu nejistého financování?

Některým menším to hrozí určitě. Systém je neustále se měnící a vtom nestabilní. SPR několika menším neziskovkám nabídlo možnost se spojit, jim to pak přináší klid a odbornou i finanční stabilitu. Konkrétně náš obor a služby, které jsou v něm nastaveny, hodně odvisí od postojů a vůle politiků. Vítám proto snahu současné RVKPP volající po silnějším mandátu integrované politiky pojímající všechny závislosti do jedné.

Jak vnímáš spolupráci mezi organizacemi působícími v oboru?

Jak kdy:-). Většinou jsme schopni se dohodnout, odborně sdílet, vést diskuse i se podpořit.

Co Tě na práci baví a co Tě naopak štve?

Štve mě rutina povýšená na danost a také mě štvou nedržené dohody. Naopak mě baví různorodost, baví mě lidi, jak kolegové, tak klienti. Baví mě stále ještě otevřenost systému…

Díky za rozhovor
Aleš Herzog, www.individualniplanovani.cz

_______________________________________________

Lukáš Carlos Hrubý

Narozen roku1974

Vzdělání, odborné společnosti:

  • 2014 Koučing (500. hodinový komplexní výcvik) I-Kos Praha
  • 2012 Osvětčení k výkonu zdrv. Povolání Bez odborného dohledu v oboru Adiktolog MZ ČR
  • 2012 Odborná způsobilost Psycholog ve zdravotnictví UP OL
  • 2011 Člen Společnosti pro návykové nemoci ČLS J.E.Purkyně
  • 2008 Supervizor a Kouč, I-Kos Praha
  • 2007 Psychologie, Filozofická fakulta UP Olomouc (Mgr.)
  • 1999 Terapeutické vzdělání, pětiletý výcvik Skálův Institut
  • 1995 VOŠ Maxman, ekonomickosprávní f. Brno, obor personalistika - psychologie

Další pracovní a odborné zaměření:

  • Odborný ředitel Společnost podané ruce,o.p.s.
  • Vlastní psychoterapeutická a supervizní praxe