Práce s klienty v NZDM, kteří se sebepoškozují
V Nízkoprahovém klubu Likusák Ratolesti Brno jsme se v roce 2016 zaměřili více na téma sebepoškozování mladých lidí. Důvodem byl nárůst klientů, kteří do služby přicházeli a měli viditelné příznaky sebepoškozování. Vzhledem ke vzrůstající tendenci výskytu tohoto tématu jsme se rozhodli, že naše sociální pracovníky proškolíme. V průběhu roku 2016 absolvoval tým NK Likusák školení s odborníkem z krizového centra a vypracoval metodiku, kterou se začal řídit. V rámci sdílení dobré praxe v oboru a rozšíření povědomí o tématu sebepoškozování jsme se rozhodli sdílet naše know-how a nasbírané zkušenosti. Uvědomujeme si, že je toto téma velmi náročné a tak doufáme, že následující řádky by mohly pomoci dalším pracovníkům při jejich práci.
Co je to sebepoškozování?
Sebepoškozování je záměrné a opakované ubližování si bez vědomého záměru zemřít. Motivem bývá snaha vypořádat se s pocity napětí a úzkosti.
Možné projevy: škrábání, kousání, štípání, trhání vlasů, zarývání nehtů, bití hlavou, ubližování si pomocí nástroje (nůž, žiletka, jehla, nůžky, provaz, oheň nebo cigareta apod.).
Mechanismus sebepoškozování
Člověk se dostane do stavu, se kterým si sám neporadí a který mu je nepříjemný - nutně potřebuje úlevu. Důvodů může být celá řada: pocit frustrace, vzteku, lítosti, přetížení, osamělost, trauma v minulosti, apod. Při poranění dochází k vyplavení endorfinu, který pomáhá organismu zvládnout fyzickou bolest, což přináší okamžitou úlevu. Fyzická bolest odvede pozornost od nepříjemných psychických bolestí (přebije je). Zaměstná mysl praktickými starostmi - rána se musí omýt, ošetřit, zavázat, krev nesmí kapat na koberec, musí se vyhledat lékař, apod.
Rizikové faktory
Mezi rizikové faktory patří: 10. - 16. rok věku, zásadní změna v životě člověka (rozvod rodičů, smrt blízké osoby), v rodině se objevovalo či objevuje násilí, týrání či zneužívání, pocity úzkosti, strachu, ublížení, hněvu, odmítání nebo opuštění, nejistá vazba na rodiče, zvýšená potřeba kontroly.
Důvody sebepoškozování
- Zmírnění úzkosti, vzteku či hněvu (přináší uklidnění, úlevu od fyzického a psychického napětí. Vyjádření vnitřní bolesti, přesvědčení sebe sama, že stále něco cítím).
- Způsob komunikace, vyjádření pocitů (jako cesta, jak vyjádřit věci, které není jak, nebo nelze povědět. Snaha manipulovat, nepřímý pokus získání pozornosti - potřeba blízkosti druhých.
- Potrestání/kontrola sebe samého (smlouvání se sebou samým, cílem snaha ochránit druhé („já jsem špatná/ý“) a snaha o získání sebekontroly).
Lidé mají za své chování výčitky a nevědí co jiného dělat – nechtějí si ubližovat. Cílem práce se sebepoškozováním je naleznutí jiné strategie zvládání emocí.
Když se zaměřuji na problém, posiluji problém. Když se zaměřuji na řešení, posilňuji řešení.
Co můžeme dělat?
Mluvit o sebepoškozování – klienti se často stydí o problému hovořit, sebepoškozování je pro ně tabu. Důležité je z tématu sebepoškozování udělat téma, o kterém je možné se bavit, akceptovat jej, ale stanovit si hranice. Cílem je, aby klient věděl, že z tématu nemáme strach, ale vnímáme ho jako to, co se často děje a s čím umíme pomoct – nešokuje nás.
Příklady vhodných otázek: Napadly tě někdy černé myšlenky, myšlenky na to, že si nějak ublížíš? Zajímalo by mě, jak dlouho si ubližuješ? Jakým způsobem si ubližuješ? Kdy a kde se nejčastěji zraníš? Jak často si způsobuješ bolest? Jak jsi k sebepoškozování přišel? Jak prožíváš to, že se o tom bavíme? Jaké by to bylo, kdyby sis neubližoval? Jak ti mohu pomoct?
Přistupovat s ohledem a trpělivostí, mluvit klidně, zajímat se. Smyslem není o tématu vědět všechno, ale zmapovat ho tak, abychom se v něm orientovali. Nevyčítat, nezvyšovat hlas, vyvarovat se citového vydírání a zákazů. Nabídnout pomoc. Důležité je hledat zdroje a nezkoumat příčiny sebepoškozování. Zdroje hledáme pomocí otázek: Kdy se ti podařilo nepořezat se? Co jiného děláváš, když si nechceš ublížit? Bylo v minulosti období, kdy ses neřezal – co bylo jinak?
Pomoc nabízíme v alternativách: Zkus se příště, když se budeš chtít pořezat na tom místě pokreslit červenou fixou. Když budeš mít příště myšlenky na popálení, zkus místo toho ječet, něco rozbít, jít běhat… (zde nabízíme dle zdrojů, které jsme zmapovali).
Můžeme provést první mapování situace, zkusit nějaká doporučení, které mohou zabrat. Když je ale téma vážnější a komplikované anebo k sebepoškozování dochází dlouhou dobu, je třeba doporučit odborníky: krizové centra, psychology a jiné.
Projekt „Vážím si sám sebe“ byl finančně podpořen
Nadačním fondem Albert v rámci grantového programu KÁVOMATY POMÁHAJÍ 2016.
Mgr. Zuzana Šťastná, vedoucí NK Likusák, zuzana.stastna@ratolest.cz, 734 509 197